Janské Lázně 2014

Ačkoliv nám letos bylo dopřáno skromnější množství sněhu než jiné zimy, snad mohu mluvit za všechny účastníky výpravy, když tvrdím, že každoroční návštěva Jánských lázní se povedla. K běžkování a lyžování nám prostor přece jen poskytla Černá hora a i pěší výlety přinesly hezké zážitky.

My děti jsme pro dospělé připravily celovečerní etapovou hru na téma knihy Matyáš Sandorf – nový hrabě Monte Christo od Julese Verna. Na ohlasy se budete muset zeptat samotných „dospělců“, kteří hru hráli. ;)

Jeden večer byl věnován prezentacím bratrů a sester o knihách, filmech nebo akcích, které je v poslední době zaujaly. Zde jsou některé tipy:

Vango – Timothée de Fombelle (kniha)
Festival japonských filmů Eigasai (koná se každý rok)
Endrova hra (film)
Madony na lvu (výstava v Olomouci)
Tata a jeho syn – Arnošt Goldflam (kniha)

Děti, které byly jako vždy aktivní, objevily nádherný buk, se spoustou ideálních sedátek, který využily též jako sídlo čtenářského kroužku.

Yetti protentokrát nechal „šťavnaté evangelíky“ na pokoji, i když byli opět vykrmeni výtečnou kuchyní penzionu Sola Fide (možná proto, že se kvůli nedostatku sněhu nemohl maskovat se svojí jasně bílou srstí).

Děkujeme Mirkovi Cejnarovi za pohostinství a vyzýváme členy vinohradského sboru, pokud chtějí, aby se s námi příští rok vydali do nádherného pásu Jánských lázní a okolí.

Můžete se přidat buď k méně aktivní části a jít si zarelaxovat do bazénu, nebo naopak s ostatními podniknout dvacetikilometrovou túru. To všechno jsme letos zvládli i bez sněhu!

Adelaida H. Wernischová (počítám se ke zmiňované skupině dětí (a mládeže)

Již podruhé mluvím o Yettim, jako kdyby bylo samozřejmé, že každý ví, o koho jde. Omlouvám se za to a přikládám ilustrativní obrázek (mé vlastní výroby) se stavbou těla této sněžné kreatury a krátký článek o jeho chování.

Yetti

Tento chlupatý sněhomilný tvor je dnes skoro vyhynulý. Jediné poslední známé exempláře jsou Yetti od Janských Lázní (ten „náš“), Yetti ze Špindlerova mlýna (ten co honil Boba a Bobka), Yetti odněkud z Jizerských hor a Yetti šumavský. V povaze Yettiho není obvyklé, že by se vzdal svého samotářského života, ale Yetti z Jánek byl přilákán šťavnatými členy vinohradského sboru. Oni jsou totiž nejen dobře vykrmeni, ale taky z nich přímo vyzařuje nádherná aura, která Yettiho láká. Zatím se mu „bohužel“ nepodařilo žádnou z běhajících evangelických pochoutek a pokroutek chytit, ale přísahal, že jednou si prostě udělá českobratrský nákyp. Upozorňuji proto bratry a sestry, aby se měli na pozoru před Yettim, protože nikdo z nás určitě nechce skončit v gulášku. Jinak se Yetti živí převážně zetlelým listím a spadaným jehličím, sem tam si se svým bratránkem kamenožroutem pochutná na nějakém tom kousku žuly nebo pískovce. Yetti se nijak nerodí, Yetti prostě je. Nikdy nebyl ohlášen nález nějaké Yettinky, pokud ano, nálezce musel mít halucinace. Toto jsou bohužel jediné informace, které o Yettim máme, protože jde stále o značně neprozkoumaný druh. Přeji hodně štěstí v případném úprku před Yettim!

A. H. W.

Cestou na Rýchory

Na hranicích s Polskem