O životě, o smrti i o výletě.

Před dvěma lety jsme se s faráři ze Žižkova, z Vršovic a Jarova domluvili, že pro konfirmandy uspořádáme několik společných víkendových soustředění, při kterých by mohli nahlédnout na víru ještě trochu jinak. Víra není jen o znalostech a vědomostech o Bibli a věrouce. Děje se ve vztazích, patří k ní společenství, projevuje se v různých životních situacích.

Na ně jsme se v jednotlivých víkendech zaměřili – na orientaci v sociálních sítích, na vztah k lidem s postižením, na otázku závislostí, na výtvarné umění, na vztah k armádě a válce. O víkendu 16.–18. 5 jsme jeli na závěrečný šestý společný víkend do Českého Brodu. Ubytovaní jsme byli v bývalé márnici, později zvonici a nyní sborové klubovně. Kluci spali na kůru přilehlého utrakvistického kostelíka Nejsvětější trojice z roku 1560. V pátek večer nás navštívila boromejka sestra Anna, která působí jako nemocniční kaplanka v nemocnici Pod Petřínem. Byla velice otevřená a bezprostřední. S přehledem zvládla i otázky, zda pije alkohol,

kouří, řídí auto, chodí stále v hábitu a kolik hodin denně stráví modlením. V sobotu dopoledne jsme si povídali o souvislosti života a smrti s farářkou z Modřan a zároveň kaplankou Cesty domů Magdalenou Ondrovou. S ní se k nám připojili i čtyři konfirmandi z Modřan. Odpoledne jsme vyrazili na výlet podél říčky Šembery k Tuchorazské tvrzi a okolo Jeleního vrchu a jablečných plantáží Bohemia Apple zpět do Českého Brodu. Díky klukům ho dobře zvládla i jedna z modřanských konfirmandek, která byla po úraze na vozíku. Večer jsme si pak promítali hořkou českou komedii „Občanský průkaz“, ve které se téma nemoci i smrti objevuje. Někteří se pak ještě stihli vzájemně ostříhat. Nedělní bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně vedl místní farář Marek Lukášek. I při nich se mohli konfirmandi setkat s pestrostí naší církve a poznat, že všechno nemusí být stejné jako v jejich sboru. Jejich podobu v osmdesátých letech minulého století výrazně liturgicky formoval farář Štorek a doposud je to znát.

Závěrečné loučení svědčilo o tom, že se snad ten původní záměr podařil. Konfirmandi se ptali, zda bychom ve společných víkendech nemohli pokračovat. To potěší. A uvidíme. Zatím díky všem kolegům i hostům. Bez nich by to nešlo.

Zdeněk Šorm