Křesťanská poezie (10/10)

(vybírá Bára Uličná)

Změněná prosba

Pavel Rejchrt

„Ne, neber mi poslední baštu

příliš známých stěn
kytice mých běd svaž tu
v konečný diadém – “

Tak volal jsem a přisáh
na formu, její třpyt
že dobudu Ti kořist:
rytmizované Být

Ach ne! Ty za vším, štědrý
barvami vděčnosti
vezmi mé konce k houslím
absurdní milosti

k hudbě své, která v kosmu
nezní, ni v duši mé
jen několik Tvých svědků
nám psalo Testament

Hrej, Bože, pohoršlivě
světu i nevěře
i všemu, co sám, Narcis
zrcadlím o dveře

bych pouze zpět se šinul
v domov a ve věno –
Jen Tebou nezahynu
Dálko a Proměno!

Vytrhni mne z mé bašty
vždyť dáváš mnohem víc
zde jest mi zmlknout, až Ty
vytvoříš bytí z nic

až nelogicky, navždy
ztroskotán, zvítězím
kdy Tebou v sobě zdolám
osud i řetězy