Přímluvná modlitba

je už starší, ale snad se hodí i do těchto dnů:

Pane Ježíši Kriste,

děkujeme ti, že uprostřed všech žonglérů slov, reklamních a předvolebních sloganů, líbivých frází a bezmyšlenkovitě opakovaných obecných pravd můžeme slyšet o tobě – o slovu, které se stalo tělem a životem. Ty obnovuješ naši úctu ke slovu, vracíš nám důvěru, že nemusí být jenom faleš a dým, uchováváš ho pro nás ryzí a hodnověrné, aby mělo cenu a smysl spolu mluvit. Dej ať ho ctíme, ať jsme srdcí i myslí při tom, co říkáme, ať v pokoře poznáváme, co vůbec můžeme říct.

Prosíme tě dnes všechny oběti slova – za lidi obelhané, zmanipulované, ostouzené a pomlouvané, za všechny, kdo se smířili s tím, že slovo nic neváží a už od něho ani nic nečekají; za ty, kdo nevěří, že by bylo možné se domluvit, a proto už raději mlčí nebo křičí.

Prosíme tě také za ty, kdo se slovem zacházejí – za spisovatele, novináře, moderátory, učitele, politiky i faráře a kněze. Prosíme tě za ty, kdo jejich slova slyší a čtou. A prosíme tě i za sebe. I my si někdy nevidíme do úst, opakujeme bezmyšlenkovitě, co se říká, a pronášíme veliká vyznání, která s naším životem nemají mnoho společného a přispíváme tak jenom k prázdnotě řeči.

Pane, buď stráží našich rtů. Amen.

Zdeněk Šorm