Vinohradský sbor ČCE

Byli jsme tam (3)

Ž 84,6 – Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě,

těm, kteří se vydávají na pouť.


foto: tam1

Jít podél Baltu

Letos v létě jsme vyrazili do Polska, konkrétně k Baltickému moři. Manžel má moře rád, já nemám ráda horko, a tak se nám takové rozhodnutí zdálo být dobrou volbou. Jako dopravní prostředek jsme zvolili auto, kvůli pohodlí a flexibilitě.

Mě lákala místa v českém překladu s téměř pohádkovými názvy, jako Svinoústí, Kolobřeh a Mezivodí. (Kolobřeh nás zklamal kvůli velké koncentraci turistů a pouťových atrakcí). Baltské moře a pobřeží je krásné na koukání, ale s koupáním je to už horší. Poprvé jsme viděli, že i v moři mohou být sinice a zjistili, že k vybavení na pláž patří i protivětrná ohrádka a koupací plášť, což jsme neměli, a tak nám byla zima. Na ostrově Wolin, kde je stejnojmenné město s vikingským skanzenem se rozkládá národní park. Nad mořem se tyčí několikametrové písečné útesy a potom rozlehlé borovicové lesy. Šum moře se mísí s křikem racků a můžete jít kilometry podél moře, nebo přímo mořem divokou přírodou bez zásahu člověka. Druhý přímořský národní park se jmenuje Sloviňský, v něm jsou největší písečné duny v Evropě. Zde jsme si připadali jako na poušti. Pochopitelně je to hojně navštěvované místo místními i cizinci. Děti s radostí skáčou a válejí sudy v nekonečných kopcích jemného písku. Další cestu podél moře jsem si samozřejmě nemohla odpustit a jedinou nevýhodou bylo, že v písku je chůze poměrně náročná.

V okolí Gdaňsku nás udivili dvojjazyčné nápisy měst a obchodů. Tím druhým jazykem byla kašubština. Kašubové jsou západoslovanskou etnickou menšinu. V místní prodejně jsme objevili lokální potraviny jako kašubský sýr, salám, pivo a také kávu. Obaly těchto potraviny zdobí výrazné bílo–modré červené ornamenty, nápadně podobné moravským motivům. V městečku Jastarnia, které leží na Helské kose, jsme dokonce navštívili kašubský kostel, který měl kazatelnu ve tvaru rybářské loďky. Leč muzeum Kašubů bylo, k mému zklamání, zavřené.

Oba rádi navštěvujeme kostely. V Polsku byly, na rozdíl od nás, všechny otevřené a většinou volně přístupné. Religiozita Poláků je ovšem hodně odlišná od naší. Udivili nás velké kříže v zahradách u rodinných domků, které byly ozdobeny barevnými fáborky a umělými květinami. Původně protestantský Mariánský kostel v Gdaňsku nás ohromil svou velikostí, je to jeden z největších cihlových kostelů na světě. Dá se vyjít na věž, odkud je krásný výhled na celé město a vidíte, že stejně jako Praha, je Gdaňsk městem mno-

foto: tam2

ha věží. V bazilice svaté Brigidy právě vzniká největší jantarový oltář na světě a je ohromující již teď! Tato bazilika je známá tím, že v dobách komunismu se zde scházela opozice, včetně Solidarity a Lecha Walesy. Dalším nezapomenutelným duchovním stánkem byla pro nás podzemní kaple svaté Kingy v solném dole Vělička nedaleko Krakova. Je neuvěřitelné, že veškerá výzdoba, sochy i lustry jsou ze soli!

Příjemným překvapením pro nás bylo, jak velmi dobře jsme se domlouvali polsko–česky (průvodci ve Věličce jsme docela dobře rozuměli). Zaskočil nás ale názor, že Poláci mají Čechy rádi, ale my Poláky ne. Chutnala nám polská kuchyně, zvláště ryby ve všech možných úpravách, sladkovodní i mořské. V Polsku je také hodně minipivovarů, (i když asi ne tolik jako v Čechách), které nabízejí velké množství chuťově rozmanitého piva. Ovšem když jsme chtěli nejlepší pivo, jaké mají, tak se nám několikrát stalo, že nám nabídli pivo české! Nutno ovšem podotknout, že jídlo a pivo v restauracích je ještě dražší než v Čechách.

Asi je všeobecně známo, že v Polsku mají hodně dálnic – a nám se po nich moc dobře jezdilo. Trochu nás naštvalo, že jsme na některých místech museli platit předražené parkoviště. Nejnáročnější z celé cesty pro nás byla jízda od Baltského pobřeží do Krakova – přes 600 kilometrů a pořád rovinou…

Pokud bych měla nějaká místa doporučit k návštěvě, tak by to určitě byly Wolinský a Sloviňský národní park, město Gdaňsk a křižácký hrad Malbork.

Po dvou týdnech jsme se těšili domů, hlavně na ty „naše kopečky“. Uvědomili jsme si, že díky nim jsme byli na rozdíl od Polska uchráněni válečné devastaci. A jak mnoho máme krásných a zachovaných památek, na které se jezdí dívat lidé z celého světa.

Jarmila Raisová

číslo 254, říjen 2025
předchozí

Obsah

Nedělní kázání
Přímluvná modlitba
Sjezd (nejen) mládeže 2025
Zprávy ze staršovstva
Advent se blíží!
Bohoslužby se vzpomínkou
Putování okolo… (3)
Byli jsme tam (3)
Zasmějme se
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2025
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).