Byli jsme tam (4)

Ž 84,6 - Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě,
těm, kteří se vydávají na pouť

Letní Francií do dob dávných a také o profláknutém zvedacím mostě

Poslední roky vyrážíme s rodinou v létě na 14denní poznávací cesty autem. V termínu jsme měli jasno dlouho dopředu, jen jsme se letos pořád nemohli rozhodnout, kam tentokrát vyrazíme. Asi 14 dní před plánovanou cestou jsme se definitivně přiklonili k tomu, že se připojíme na jihu Francie k rodině mé sestry. Nechtělo se mi původně cestovat až do Provence, je to dálka, nakonec mne nejvíce nalákala vidina vydat se po stopách pravěkých nalezišť v jihovýchodní, a zvládneme-li to, i v jihozápadní Francii. Letos jsme vyráželi jen s Kubou a Luisou, a ti si dovolenou koneckonců také více užijí se svými bratranci a sestřenicemi.

První týden jsme se ubytovali v kempu v městečku Collias u řeky Gard, odkud nebylo daleko do všech našich plánovaných cílů. Těžko říci, který z nich na nás udělal největší dojem. Každý zážitek byl speciální něčím jiným. Hned první den jsme se vydali do věrné repliky relativně nedávno objevené Chauvetovy jeskyně. Ta v sobě ukrývá nádherně provedené pravěké jeskynní malby, některé z nich se snaží znázorňovat zvířata v pohybu. V jejím okolí jsme si prošli ještě mini archeoskanzen s ukázkami pravěkého života a v umělé, bíle vymalované jeskyňce jsme se s uhlem v ruce mohli na chvíli stát pravěkými umělci.

Pravěký umělec mne ohromuje a zahanbuje, já bych to nenakreslila. To stínování, lvice ve skoku, lvice, která na vás kouká oběma očima … Po parném dni jsme se rozhodli schladit

Dalším městem, které jsme v Provence navštívili byl Avignon. Při pohledu na ten profláknutý most jsem nemohla jinak než zpívat si známou dětskou písničku. Děti se tvářily, že mne neznají a na samotný most pro jistotu jít nechtěly, ale dovlekli jsme je tam. Nakonec bez většího reptání přežily i zajímavý, ale relativně dlouhý dokument rekonstruující pravděpodobné plánovaní, stavební postup a pak život této středověké stavby. Nejvíce mne však v Avignonu fascinoval papežský palác. Ta ohromná stavba, působící na mne jako nedobytná betonová vojenská pevnost mě vlastně až pohoršila. Za těmi zdmi se ukrýval zástupce Krista na zemi? Za ně se oddělil od okolního světa do bezpečné bubliny? Představila jsem si v kontrastu s tím prostě oděného Ježíše kráčejícího životem po rozličných městech, vesnicích a pustinách, oklopeného pouze hloučkem přátel, až tak dobrovolně dokráčel na Golgotu. Z měst se mi v této oblasti nejvíce líbilo Arles. Město Římanů. Prošli jsme si římské Forum, které je dnes v podzemí, římské lázně, koloseum, amfiteátr i alyscamps - neobvyklý hřbitov s ohromujícím množství kamenných sarkofagů, lemujících dlouhou centrální cestu. Zvláštnost místa zachytil na svém obraze i můj oblíbený Vincent van Gogh. Ten v Arles asi rok pobýval a toto místo jej významně ovlivnilo. Dnes významně ovlivňuje Vincent město. Tak tam dnes kromě množství tematických suvenýrů také najdete Goghovu cestu propojující místa, která tento malíř zvěčnil.

Ale jako perlu města jsme vyhodnotili katedrálu a klášter Saint Trophime z 12. století. Na bohatém portálu chrámu lze dlouhé minuty zkoumat jednotlivé živé scény a postavy. Z bývalého kláštera je nejúžasnější ambit. Hlavice sloupů kolem dokola tvoří svými výjevy takový komiks Starého I Nového zákona. Na střeše klášterního ambitu se můžete projít, usadit se na kamenných lavicích a dívat se dolů na vnitřní zahradu nebo na celé město. Je jen málo tak krásných a neobvyklých míst,

Nastal čas loučení s rodinou mé sestry a rozhodování, co dál. Jistě by bylo co dál objevovat zde v Provence a moc nás to lákalo. Nakonec jsme však potlačili nechuť absolvovat ještě jeden delší přejezd a rozhodli jsme se pokračovat v našem pátrání po stopách pravěkých nalezišť. Rozhodli jsme se přesunout na další týden asi 500 km západně do údolí řeky Vezery.

Lída Vyvlečková

(dokončení příště)