O „našich varhanicích a varhanících“

Už se dá říci, že je to několik let, co zařizuješ, aby při bohoslužbách v našem sboru byl varhanní doprovod. Jak ses do takové situace dostal?
Začalo to asi v polovině roku 2023, ale prehistorie se táhne až do roku 2019, kdy jsme začali s nahráváním bohoslužeb, s čímž se mnoholetá varhanice vinohradského sboru Ester Slaninová těžko smiřovala. A nebylo to jistě jen to, proč nás opustila. Když jsme to pak museli dost rychle vyřešit, nabídl jsem staršovstvu moji představu obrátit se na mladé hudebníky, což korespondovalo i s naším rozvojovým plánem, který význam orientace na mladé lidi zdůrazňuje. Presbyteři ji přijali s tím, ať se tedy o zajišťování varhanního doprovodu starám. Mohl jsem to na sebe vzít protože mám díky své mamince poměrně přímou konexi na prof. Tůmu, což je veliký český varhaník, často hraje s Českou filharmonií, létá po světě a je profesorem na HAMU. Obrátili jsme se na něj a požádali ho, zda by nebyl tak laskavý a nepoptal se mezi svými studenty. Od něj jsem dostal kontakt na Moniku Šnorbertovou, ta řekla „ano“, a tak to vlastně začalo. Její hra se velice blíží profesionalitě, přemýšlí o ní a bere ji tady nesmírně vážně. Viselo to ale zpočátku jen na ní, těžko vše stíhala a po krátké době přizvala svoji spolužačku z nižšího ročníku Tetianu Tischenko. Tak jsme i s bratrem farářem s ní hovořili a řekli jí ať si najde parťáky „aby se nám tady neuvařila“. A to bylo moc dobře, připojil se tak Matouš Hejl, který také hraje moc hezky a pak se přidal také Pavel Veber. No ale i v těch čtyřech jsme najednou zjistili, že Monika je na Erasmu ve Vídni, že Tetiana učí někde v Příbrami a že toho všichni mají prostě hodně. Tak se teď nově objevil Kryštof Hlavnička, který bude mít premiéru už koncem prosince. Na něj jsem moc zvědavý a těším se, protože muzikantsky je určitě na výši, a dostal i doporučení z jiného evangelického sboru.

Pět mladých lidí, většinou studentů s mnoha povinnostmi a brigádami, a ty. Jak fungujete?

Máme WhatsAppovou skupinu. Snažím se vše koordinovat vždycky zkraje měsíce. Píšu jim, aby si rozebrali termíny, kdo si který vezme, a postupně se to daří. Když nějaký termín zůstane volný, tak se musím ptát a doptávat a otravovat. A když to nikam nevede, tak máme ještě nějakou databázi varhaníků, kteří jsou z jiných sborů a podobně. V nejhorším máme v rukávu nouzové řešení, že by to prostě celé odzpíval Zdeněk Šorm s kytarou, což mi ale přijde nefér nejen vůči jeho hlasivkám, ale i vůči jeho nastavení a osobě vůbec. Písně nedělních bohoslužeb se varhaníci dozvídají ve čtvrtek a mají tak možnost si je připravit. Mohou cvičit na zdejší varhany kdykoliv je kostel volný, což je podle mě, zejména pro studenty, obrovský benefit. Kostel má skvělou akustiku, naše varhany jsou veliké, s hodně rejstříky, oproti mnoha jiným kostelům s velkou ozvěnou, jsou v suchém prostředí, a tak jsou docela výjimečné. Romantické. Jsou technicky a dispozičně v takové kondici, že nabízejí poměrně širokou škálu možností a ti mladí varhaníci si to všechno mohou vyzkoušet, „osahat“.

Můžeme mluvit o jejich motivaci, co je k nám v neděli přivádí, asi to nebude jen slušná možnost přivýdělku?

Ale ty peníze nejsou veliké za ten čas, který tomu dají a dávají a musí dát, aby to mělo nějakou hodnotu. A ty jsi svědkem toho, že ta kvalita je poměrně hodně vysoká. Podle mě je především motivuje možnost si jako studenti zahrát na takové varhany před relativně náročným, zvídavým a vděčným auditoriem v prestižní vinohradské lokalitě. Dáváme jim možnost nejen doprovodu k našim písním, ale někdy se i v rámci postludia koncertně „předvést“ – třeba na Louis Vierne - Carillon de Westminster (česky Westminsterské zvony), které Monika letos „vyšvihla“ v opravdu top koncertní formě, byly výborné ohlasy. Máme skvělá kázání, máme krásné prostory na dobré adrese a nádherně tady hrajou, vždyť to je oslava Pána Boha. Kde hezky hrajou, tam je hezky. A asi je pro ně také významné, že hrají v kostele, všichni pocházejí z křesťanského prostředí. Bůh pro ně není dědeček na obláčku.

A co ty sám, jak moc tě tahle presbyterská činnost oslovuje?

Děkuji za otázku. Svým způsobem se v ní nacházím, protože hudba pro mě celý život znamená hodně moc. Umí umocnit dojem z toho krásna, z toho dobra, kterého se nám tady dostává znovu a znovu. Když jsme obdarováni tím, že nám někdo nabídne svůj talent, který rozvíjí, může nás to posunout jinam, můžeme v ten okamžik malinko zapomenout na věci, které nás obklopují a jsou nám obtížnou každodenní zátěží. A vlastně je pro mne ta nedělní hudba v našem kostele i odměnou za starosti, které s ní mám. Ač vím, že můj názor mnozí nesdílí, nemohu tady neříci, že já bych tomu varhaníkovi za krásný zážitek vždycky zatleskal, i v kostele. Považuji to za spontánní poděkování, velmi na místě a velmi správné. Ty říkáš, že když někdy jsme úplně bez sebe nad krásou nějaký krajiny nebo jinak, tak Pánu Bohu taky nezatleskáme, že to udělal tak pěkně - a já mu za to poděkuji, no ano, jenom v duchu. Vím, že se mnozí různíme také v tom, jaký význam vůbec hudbě v kostele přikládáme. Někdo je na ni prostě zvyklý, jiný si bez ní nedokáže bohoslužby vůbec představit a někoho naopak v rozjímání ruší. Já bych třeba měl nesmírně rád tak minutu, minutu a půl na usebrání mezi kázáním a písní po něm. Moc by se mi líbilo, kdyby se podařilo uspořádat koncert těch našich mladých varhaníků. Také by se mi moc líbilo při nějaké radostné události nebo třeba Noci kostelů zapojit do hry sbor - rozdat bubínky, tamburíny, tyčky, xylofony, různá drnkátka …abych třeba ohřál i klarinet. Museli by to ovšem být ti, kteří si nemyslí, že hudba v kostele vlastně vadí, že? I když podle mě většina lidí je prostě šťastná, když má varhanní hudbu a je to v kostele. Pro mne je jako modlitba.

2. prosince 2025

Eliška Novotná

(od ledna se budeme v Hroznu krátce seznamovat s „našimi“,
zde zmíněnými, varhanicemi/varhaníky)