Vinohradský sbor ČCE

Naše varhanice a varhaníci se představují (2)

Kryštof Hlavnička

studuje na Pražské konzervatoři varhany a na ASH v Brně starou hudbu, 24 let

foto: hlavnicka

Jak se to stalo, že hrajete právě na varhany?
Moje cesta k varhanám je spletitá. Mým prvním nástrojem bylo violoncello, na které jsem hrál od šesti let v ZUŠ. V deváté třídě jsem se potom hlásil s cellem na konzervatoř a přijali mne, nakonec jsem se ale rozhodl jít na jinou, alternativní střední školu – Waldorfské lyceum. Jednou z předností této školy je velký důraz na uměleckou činnost a s tím se pojící vysoká hodinová dotace na umělecké předměty. Poprvé jsem tehdy pořádně zpíval ve třídním (a později i školním dobrovolném) sboru a učarovalo mi to; také jsem začal ve třetím ročníku hrát na klavír a dohromady to vyústilo v podání přihlášky a následné studium Sbormistrovství na PedF UK. Tam jsem objevil volitelný předmět Hra na varhany, který vyučovala Jiřinka Marešová a její tvůrčí přístup a svobodná invence mě ovlivnily natolik, že jsem se začal věnovat varhanám jako svému primárnímu nástroji a přihlásil jsem se na konzervatoř, abych získal potřebný „trénink“. Samozřejmě mám pak za sebou několik různých kurzů pro interpretaci hudby různých období (i na cembalo) atp., v posledních letech se také věnuji alternativnímu divadlu v souboru Veselé chvíle a v dalších projektech, varhany ale zůstávají jako moje hlavní zaměření.

Jakou hudbu, skladatele, období, hrajete nejraději?
Hodně záleží, jestli sólově nebo s někým. Když doprovázím zpěváky, mám nejradši rané baroko, fascinuje mě v něm syrová odvaha zkoušet nové věci, klidně i za cenu porušování starých zvyklostí. Sólově mám moc rád i vrcholné baroko, ale možná ještě víc mě fascinuje 20. století a současnost, skladatelé jako Petr Eben, Olivier Messiaen, Krzysztof Penderecki. Jako dluh vnímám to, že moc neznám současné ženské autorky, chtěl bych se jim do budoucna více věnovat. Stejně tak bych se chtěl věnovat experimentům s elektronikou a varhanami, což se zatím daří díky spolupráci se spolkem Oecumena Electronica (myslím, že u vás ve sboru také performovali) a doufám, že budu tuto zálibu moci rozvíjet i se svým bratrem, který elektronickou a elektro-akustickou hudbou žije.

Je vinohradský evangelický kostel prvním, ve kterém hrajete při bohoslužbách, nebo byly či jsou i jiné?
Jako první jsem doprovázel bohoslužbu (když nepočítám sborovou zkušenost) v kostele sv. Klimenta u Dlouhé třídy, jinak jsem také doprovázel v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu.

Jaký význam přikládáte doprovodu kostelního zpěvu?
Velká část písní je opravdu stará a hrozně mě těší, když vidím, že je i přes pro nás někdy těžko uchopitelnou melodiku i metrum atp. zpívají lidé rádi. Celkově si myslím, že společný zpěv je něco, co opravdu dokáže člověkem pohnout. I k novějším písním si hledám cestu, byť je pravda, že třeba u „kytarových“ písní kde je ta cesta složitější, mám pocit, že dokáží nabídnout mnoho dobrého.

Překvapil mne Váš zvyk stát a naslouchat celé postludium, to mi připadá jako mimořádné uznání hudby jako integrální součásti bohoslužby.

nepovinná otázka: hlásíte se k nějaké církvi, vyznání, jste z církevního prostředí?
Já osobně jsem pokřtěný jako dítě, ale vyrostl jsem spíše s odstupem k víře. Později jsem však prožil „druhou“ konverzi a jsem biřmovaný v římskokatolické církvi. Snažím se ale být otevřený, na bohoslužby někdy chodím i do evangelických sborů nebo třeba ke starokatolíkům. Mám moc rád teologii osvobození a chtěl bych se víc ponořit do různých queer a feministických teologií.

Nejsou varhany jako varhany, každé jsou ojedinělé – jak se Vám hraje na ty naše?
Je pro mě zajímavá zkušenost slyšet varhany tak, jak je slyší lidé v kostele, když je člověk na kůru, má zvuk do určité míry zkreslený. Je to dané tím, že varhany mají tzv. elektrickou (možná elektropneumatickou) trakturu, tedy je přenos od hracího stolu k nástroji přes elektrický signál. Daní za toto uspořádání je, že je zvuk trošku zpožděný – na to jsem si musel zvykat. Jinak ale umožňují velikou zvukovou variabilitu, což je opravdu příjemné.

Eliška Novotná,
korespondenčně 4. ledna 2026

číslo 257, únor 2026
předchozí

Obsah

Nedělní kázání
Přímluvná modlitba
Zprávy ze staršovstva
BOOKLUB
Kuchařky bez domova se loučí
Naše varhanice a varhaníci (2)
Putování okolo … (6)
Byli jsme tam (6)
Život v občině (2)
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2026
ročník 2025
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).