Vinohradský sbor ČCE

Putování okolo … (6)

Když tak slýchám při „kávě po kostele“ kde všude lidé ze sboru byli nebo se chystají být, po jak vzdálených i exotických končinách světa toužili, bývám unesená svobodou pohybovat se a pobývat v té naší pozemské „globální vesnici“ skoro všude, ale také dost zmatená. Co tam hledají, od čeho a koho utíkají, k čemu a komu, co očekávají a co si pak vlastně ve své mysli a srdci přivážejí domů? A moc se mi líbí vlna zájmu, kterou vždy vzbudila zmínka o mnohaletém putování Šarounových podél hranic naší republiky. Žádná exotická destinace, a tak velký zájem: „Kde jste byli, jaké to bylo, co jste tam zažili – povídejte!“ A tak jsem Janě napsala za nás za všechny prosbu „Nenapsala bys…?“

Eliška Novotná

Hronov - Králíky červen 2020

Převažující vzpomínka z tohoto úseku – déšť. Malý nebo silnější, místy pořádný. Tentokrát s námi šli zase Jarka a Štěpán s Grimmem, Jirka a Jarmila. Z Hronova vedla naše cesta přes smutně zchátralé lázně Běloves do Olešnice v Orlických horách, kde jsme přespali a ráno se snažili chytračit, že se půjdeme podívat na krásný Utzův mechanický betlém a zatím přestane pršet. Nepřestalo, ba ni nepršelo méně, a tak jsme nakonec v pláštěnkách vystoupali na hřeben Orlických hor, zevnitř zpocení, zvenku zmoklí. Hřebenovka vedla přes Vrchmezí, kde je sice krásná rozhledna, ale byla z ní vidět jen mlha a mraky, a Šerlich, kde jsme se ohřáli a občerstvili na Masarykově chatě.

foto: okolo1
Pro změnu Jiráskovou cestou (jestlipak tam ti velikáni doopravdy chodili) jsme šli dále přes Velkou Deštnou, která poctivě dostála svému názvu, a pak dolů z hřebene do Orlického Záhoří na nocleh. Další den nás čekal výstup zpět na hřeben a 29 kilometrů přes Pěticestí, Anenský vrch a dále. V těchto místech na každém kroku člověk potkává zbytky prvorepublikového československého opevnění, které mladé republice nakonec nebylo k ničemu. Pěchotní sruby, řopíky i tvrz Hanička zajímaly především pánskou část výpravy (tedy až na výjimky). Hustota rozmístění betonových staveb je skutečně neuvěřitelná.
foto: okolo2
Postupně jsme klesali z hřebene Orlických hor až k Zemské bráně (to je hluboké údolí řeky Divoké Orlice), kde jsme přespali v chatě U Rampušáka (kdo by nevěděl, jedná se o „Krakonoše“ Orlických hor). Rampušáka, pronásledujícího nás ve svém revíru deštěm, jsme nechali za sebou, a další den jsme v teplu a sluníčku došli přes již zmíněnou malebnou Zemskou bránu a české Petrovice do Králík. Déšť je sice pro poutníky náročný, zato si pamatuji, jak krajina s dostatkem vody ožila zurčícími potůčky a bujnou zelení, jak hezké a životodárné to po období sucha bylo. A Orlické hory jsme mohli obdivovat aspoň zdálky. Všechno má svůj čas.

Nová Bystřice - Vranov nad Dyjí září 2020

Září 2020 patřilo zase jižní větvi. Navázali jsme v Nové Bystřici, kterou jsem měla v myšlenkách hodně spojenou s bolestí kolene při poslední cestě, to dej?-vu při návratu na stejné místo je vždycky tak trochu neskutečné. Šli jsme sami dva a pro změnu pršelo, toho roku jsme si termín uměli vybrat. Cesta vedla přes Staré Město pod Landštejnem a pak na hraniční Trojmezí (Čechy, Morava, Rakousko).

foto: okolo3
U velkého hraničního kamene jsme v jižní větvi tedy vstoupili na Moravu, což bylo spojeno se slavnostním pocitem, a alespoň pro mě to bylo příležitostí si v hlavě přehrát celou dosavadní cestu Čechami. Z Trojmezí pak dolů do Maříže - to je vesnice, která byla již v hraničním pásmu a byla proto takřka zničena, domy byly pobořeny, zámek zchátral. Po roce 1989 se do ní vrátil život, je známá zejména mařížskou keramikou, najdeme tu i moc příjemnou restauraci. Člověk si zde ale přečte i rozklad o tom, jak mařížskou keramiku rozjížděli společně přátelé, kteří se pak rozkmotřili, takže mařížské keramiky jsou teď dvě a jen jedna je ta zaručeně pravá… V krásných Slavonicích jsme přespali v historickém domě na náměstí a pak už nás čekala cesta k Evinu a Jirkovu kamarádovi Bobanovi, který bydlí ve Vratěníně přímo u hranice. Cestu jsme druhý den ukončili v doprovodu Evy, Jirky, dětí a Bobana ve Vranově nad Dyjí, a jak jinak – zase pršelo.
foto: okolo4

Jana Šarounová

číslo 257, únor 2026
předchozí

Obsah

Nedělní kázání
Přímluvná modlitba
Zprávy ze staršovstva
BOOKLUB
Kuchařky bez domova se loučí
Naše varhanice a varhaníci (2)
Putování okolo … (6)
Byli jsme tam (6)
Život v občině (2)
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2026
ročník 2025
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).