Byli jsme tam (6)

Ž 84,6 - Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě,
těm, kteří se vydávají na pouť

Švýcarskem po kolejích i v pohorkách

Do Švýcarska jsme poprvé vyrazili asi v roce 2017 (Matymu bylo 5 let), v Česku jsme již měli objevenou většinu vlaků a neměli jsme už prakticky kam vyrazit na nové vláčkové výlety. Švýcarsko nám učarovalo okamžitě neskutečnou kombinací krás vlaků, zubaček, lanovek, hor, jezer a pěších turistických tras. Najdete tady mimo jiné nejprudší lanovku (Stoos) i zubačku (Pilatus) na světě, jezdí tady mnohdy i více než 100 let staré původní zubačky (Schynigge Platte), nejvyšší vlakovou stanici v Evropě ve výšce 3 454 m (Jungfrau) nebo třeba nejprudší otevřenou lanovku v Evropě (Gelmerbahn), ze které jde skoro až strach, pokud si sednete do první řady a budete koukat do otevřeného prostoru pod sebou, zatímco vás lano bude pomalu táhnout nahoru.

Na cestu jsme nejprve vyrazili obyčejným osobním autem, Maty spal na matraci v kufru a já přes položené sedadlo spolujezdce. Na 4-5 dnů to šlo, ale když jsme vyrazili na 14 dní, půjčil jsem si už raději dodávku s malou kuchyňkou a zvedací střechou, kde jsem se vyspal v pohodě i já, a když se přidala Markétka a později Mariánka, půjčoval jsem už na 3 týdny plnotučné obytné auto s ledničkou, kuchyňkou, WC se sprchou a s postelemi pro tři dětičky i sebe.

Švýcarsko je nádherná země a s pár šikovnými vychytávkami nemusí člověka ani zruinovat. S dětmi jsme si oblíbili chlazená hotová jídla za cca 130 Kč bez přidaných konzervantů (v lednici vydrží 3 týdny) nebo třeba hotová jídla bez E-ček v našem nejnovějším objevu skvělých jídel konzervybeze.cz.

Přijedete-li z Rakouska od Innsbrucku, zřejmě to budete mít blízko do Davosu. V takovém případě doporučujeme projet se historickým vláčkem do Filisuru, resp. nejlépe na jednom z jeho otevřených vagónků bez střechy, ze kterých je jízda dvojnásobný zážitek. Z vlaku je možné v dálce vidět i věhlasný Landwasser viadukt, který je však lepší navštívit osobně. Auto se dá nechat na malém parkovišti v zatáčce asi 20 minut od viaduktu a dojít pěšky.

Vynechat hřebenovku Stoos nad Luzernským jezerem z Klingenstock na Fronalpstock je nemyslitelné. Nejprve vyjedete již zmíněnou nejprudší lanovkou na světě, poté se projdete kousek na sedačkovou lanovku a pak už jen žasnete z výhledů, které se kolem vás budou rozprostírat na obě strany (opravdu jdete po hřebeni prakticky celou dobu). Doporučuju vzít si dost vody, občerstvení bude až na konci společně s dech beroucími výhledy na Luzernské jezero a kolem něj se tyčící hory i zeleň.

Luzernské jezero je nejen nádherné z výšky ale taky křišťálově čisté z blízka. O tom se můžete nejlépe přesvědčit koupačkou například kousek před Luzernem, kam bych vám doporučil zamířit do kempu, který je hned vedle technického muzea Verkehrshaus (pár minut pěšky). Podle mých dětí je to nejlepší muzeum na světě (je hodně interaktivní a rozmanité) a při každé švýcarské dovolené doslova vyžadují, abychom ho navštívili včetně doplňkového programu prohlídky čokoládového muzea Lindt.

No a když už budete v této oblasti, nevynechejte ani první evropskou zubačku na Rigi z vesničky Vitznau, kde je možné cestou dolů opékat špekáčky na dřevem dobře vybavených grilovacích vyhlídkách (vše zdarma). Kolem Luzernského jezera se dá i skvěle jezdit na kolech. Z cyklotras se pak zpátky můžete vrátit nejen vlakem ale i místními lodními spoji a kochat se krásami okolních hor z opěvovaného jezera. A aby toho nebylo málo, nejprudší zubačku na světě najdete také zde. Stačí zaparkovat v Alpnachstad a vyjet nahoru. Spustit se můžete pak i na druhou stranu lanovkou do Luzernu a vrátit se k autu vlakem nebo lodí. Pro odvážnější je možný i celkem prudký výšlap či sestup z hory Pilatus po svých.

Švýcarsko je také země celé řady čtyřtisícovek a hned tři slavné kousky čekají nedaleko od Luzernu v oblasti Grindelwald. Výjezd zubačkou na Jungfraujoch do 3 500 m n. m. s celoročním ledovcem je velký zážitek, stejně jako sněhová koulovačka pro děti uprostřed léta. Pěšky se pak dá vrátit z mezistanice (tzn., nejet zpátky až do Kleine Scheidegg) buď přes Lauterbrunnen a bondovskou horou Schilthorn nebo nádhernou pěší trasou pod Eigerem, kde vás ohromí jeho jižní stěna po celé trase a ke konci i horské vodopády.

V této oblasti nelze vynechat ani Schynigge Platte, kde zajásá srdce každého milovníka rostlin v místní volně přístupné botanické zahradě ve 2 000 m n. m. a následném treku po okolních horách. O tom, že trasu z Wilderswil pojedete mašinkou a vagónky, které jsou udržovány v původním stavu od roku 1893 asi už ani nemusím mluvit. Je to fantazie.

Nedaleko je také původní parní zubačka Brienzer Rothorn, která vytlačí vagónky do výšky, která bude s ohledem na její subtilnost působit až nereálně.

Je toho ještě strašně moc, co bychom mohli doporučit, ale není místo: otočná lanovka Titlis do 3 000 m n. m. s nejvýše zavěšeným lanovým mostem Evropy, již zmíněná open air lanovka Gelmerbahn s ledovcovým jezerem, cabrio lanovka Stanserhorn a trek z hory, jízda autem v serpentýnách Furka Pass, které si zahrály i v James Bondovi, městečko Zermatt bez auto dopravy se zubačkou pod Matterhorn a výhledy na ledovce, aquapark u Montreux, lanovky a trpasličí výlety v okolí Meiringen, vodopády u Giessbach a cesta podél jezera, detektivní trasa pro děti Grutschalp, výlet za dinosaury v oblasti Martigny – Emosson, miniaturní železnice v oblasti Lugana nebo další u Montreaux s možností svezení.. Ale to až třeba někdy příště. Nás to ve Švýcarsku (nejen) moc baví, děti nadšeně chodí po horách, učí se cestovat, nebát se a objevovat. A mě to baví s nimi.

Tomáš Mohr