Zpráva o životě sboru v roce 2025

Ohlédnutí za životem našeho sboru v roce 2025 potvrzuje jeho pestrost – kontinuitu, změny i nové podněty.

Pravidelně se konala všechna obvyklá shromáždění: nedělní a sváteční bohoslužby, biblické hodiny, setkání starších věkem, konfirmační cvičení i schůzky mládeže, náboženství pro školní i předškolní děti, nedělní škola, i tradiční aktivity sboru: vydávání sborového zpravodaje Hrozen, soustavná podpora neziskových organizací Berkat a Jako doma, příprava jídla pro lidi bez domova, poskytování prostoru pro setkávání ukrajinských žen „Café Žinka“. Sbor i v tomto roce podporoval finančně bydlení paní V. Pesetské a humanitární mise p. Húště na Ukrajinu prostřednictvím Diakonie Vsetín. Opět také poskytl dary sborům v jednotlivých seniorátech na uhrazení odvodů do Personálního fondu. Chci poděkovat všem, kdo se na zajištění všech shromáždění a akcí sboru aktivně podílejí, i těm, kdo se jich pravidelně účastní. Vytvářejí tak potřebný základ a zázemí pro nově příchozí. Jmenovitě chci poděkovat Michalu Janečkovi, který v situaci, kdy nemáme stálého varhaníka, domlouvá aktivně hudební doprovod bohoslužeb, a sborové sestře Jarmile Raisové, na které leží velká část organizace všech aktivit. Dík patří také všem, kdo na život sboru pravidelně přispívají a starají se o jeho dobré hospodaření a umožňují tak, aby sbor nemyslel jenom na sebe, ale mohl být solidární a štědrý.

Konalo se i mnoho mimořádných a příležitostných shromáždění a aktivit: V lednu hostil náš sbor mimořádné zasedání synodu naší církve. Třikrát jsme se účastnili ekumenických shromáždění – v lednu u Panny Marie Sněžné, v květnu ve františkánském Hájku a v září v Ječné ulici u metodistů. Konfirmandi v rámci své přípravy jeli na společné víkendy do Benešova a do Českého Brodu. V červnu se potom konala konfirmační slavnost. Před Velikonocemi jsme opět vytvářeli „křížovou cestu“ v Tichém údolí spolu s roztockým sborem a sešli jsme se k Sederové večeři. Členové sboru se účastnili setkání pražského a ústeckého seniorátu na konci května v Řehlovicích. Také v tomto roce jsme se zapojili do Noci kostelů. Na sborový tábor v Chotěboři na konci srpna přijelo 67 účastníků. V pozměněné podobě se druhou neděli adventní opět konal Dobročinný trh. Vzhledem k zaneprázdněnosti dětí i rodičů jsme už druhým rokem upustili od nacvičování vánoční hry, ale sešli jsme se k rodinným vánočním bohoslužbám s programem pro děti. A na konci roku jsme si z podnětu Petra Brodského připomněli při bohoslužbách prvního českého kazatele v ukrajinské Bohemce Josefa Jančíka.

Došlo také ke změnám a novým podnětům. Na návrh vršovického sboru jsme rozšířili společné bohoslužby s vršovickým a oběma žižkovskými sbory na celé léto. V červenci se konaly u nás, v srpnu pak v okolních sborech; faráři a farářky se při nich střídali. Na konci roku nabídl Jiří Payne modlitební setkání, která se budou konat od ledna do Velikonoc.

Velkou změnou, na kterou se v roce 2025 sbor chystal, je můj odchod do důchodu na konci srpna 2026. Staršovstvo ustavilo komisi, která oslovovala možné kandidáty na moje nástupce. Během jara se ve sboru představili Tomáš Jun a Jan Lukáš. Na základě ankety mezi členy sboru pak staršovstvo dále jednalo s Tomášem Junem. Během podzimu s ním domlouvalo podobu povolávací listiny a související dohody a připravovalo jeho volbu, která se má uskutečnit při výročním sborovém shromáždění v březnu 2026. Protože Tomáš Jun může nastoupit až v létě 2027, jedná staršovstvo také o zajištění života sboru v době roční administrace.

Další velkou personální změnou je odchod správce sborového domu Pavla Coufala do důchodu. Již na začátku roku od něho převzala správu krátkodobých pronájmů sborová sestra Jarmila Raisová. Kvůli zdravotním potížím a dlouhodobé pracovní neschopnosti se potom na konci června Pavel Coufal dohodl se sborem na ukončení pracovního poměru. Během léta jej při opravách zastupoval Jakub Šilar. Na podzim ještě Pavel Coufal zajišťoval běžnou údržbu jako dobrovolník a staršovstvo jednalo s firmou SMAPO o převzetí správy domu. To by mělo proběhnou na konci ledna.

Změna nastala i ve vydávání sborového zpravodaje Hroznu. Jeho sazbu a tisk převzal od Jana Macha, který se odstěhoval, Daniel Böhm.

Pečovali jsme i o sborové prostory. Do sborového sálu jsme kvůli lepší akustice pořídili nové závěsy. V létě probíhal nátěr věžičky sborového domu. Chystáme opravu části střechy sborového domu. Jak jsem napsal na začátku, myslím, že toto vše svědčí o tom, že sbor jenom nepřežívá, ale žije. Samozřejmě, že všechno není ideální. Sami mezi sebou často mluvíme a přemýšlíme o tom, co bychom rádi zlepšili a pozměnili. Všichni přitom zápasíme se svou zaneprázdněností. Otevřená společnost nabízí mnoho možností. Čím dál tím víc asi bude záležet na tom, abychom se uměli soustředit na to, co je podstatné a potřebné, abychom se pro to sami uměli rozhodnout, věnovat se tomu a nelitovat, že všechny ty možnosti nestihneme a nevyužijeme. Jenom tak asi můžeme něco opravdu tvořit, nejen konzumovat a ubíjet se tím, „co by se mělo“ nebo „co by bylo dobré“. Důležité je vědomí, že když uvažujeme o sboru nebo o církvi, uvažujeme především o sobě. Proto chci ještě jednou poděkovat všem, kdo sboru věnují svůj čas, svoje síly, svoje prostředky i svoje nápady. Věřím, že to není oběť, že se přitom naplňuje, co říká Ježíš v evangeliu: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína.“

Zdeněk Šorm

leden 2026