Naše varhanice a varhaníci se představují (3)

Monika Šnorbertová

studentka v oboru hra na varhany na HAMU, učitelka klavíru ZUŠ Olešská, 25 let

Jak se to stalo, že hrajete právě na varhany?
Jako dítě jsem si vždy přála hrát na nějaký hudební nástroj. Doma jsme měli piano, a tak jsem se na něj začala učit už ve druhé třídě základní školy. Hudba se stala mým nejoblíbenějším koníčkem a na klavír jsem doma cvičila každý den. O několik let později jsem zatoužila naučit se na další nástroj. Moje maminka tehdy navrhla varhany, slyšela totiž o velmi dobrém učiteli na ZUŠ ve Vrchlabí, vzdáleném deset kilometrů od mé rodné Jilemnice. Ve třinácti letech jsem k němu začala chodit a učit se hře na varhany. Po roce a půl jsem se přihlásila ke studiu na konzervatoři v Pardubicích a od té doby se věnuji varhanám na profesionální úrovni.

Jakou hudbu, skladatele, období, hrajete nejraději?
Pro každého hudebníka je obtížné vymezit se pouze k jednomu skladateli nebo období. Osobně si dokážu najít cestu ke každému dílu i skladateli. Nejblíže mám však k hudbě dvacátého století, jejíž historický kontext a odraz v hudebním myšlení mě fascinuje.

Je vinohradský evangelický kostel prvním, ve kterém hrajete při bohoslužbách, nebo byly či jsou i jiné?
Vinohradský evangelický kostel je prvním, ve kterém hraji při evangelických bohoslužbách. V minulosti jsem hrála při katolických mších v Mříčné, ve Vrchlabí a nepravidelně i v Praze.

Jaký význam přikládáte tomu, že doprovázíte zpěv písní v kostele?
Myslím si, že hudba a duchovno k sobě neodmyslitelně patří. Mým cílem je tvořit příjemné prostředí pro věřící, které přináší jak radost, tak atmosféru pro duchovní rozjímání. Velkým plusem je, že i mě jako hráčku toto hraní naplňuje a inspiruje.

Nejsou varhany jako varhany, každé jsou ojedinělé – jak se Vám hraje na ty naše?
Varhany jsou značky Rieger-Kloss (opus 3306), která se věnovala stavbě nástrojů především ve dvacátém století. Mají specifický, místy lehce kovový zvuk. Když se s nimi člověk blízce seznámí najde spoustu krásných rejstříků a barev. Navíc se na ně hraje opravdu příjemně a jsou velmi spolehlivé, což je sympatické. Tento nástroj je tedy vhodný nejen pro doprovod bohoslužeb, ale i pro sólové koncerty.

Eliška Novotná,
korespondenčně 5. ledna 2026