Putování okolo … (10)

Eliška Novotná

Na závěr celého cyklu o naší pouti kolem hranic ještě dodám statistiku: celkem 2180 km, 103 dní, 46 000 metrů převýšení, 23 etap, průměr 21,2 km na den. Ale vzhledem k tomu, že není snadné udělat si na chození čas a zároveň stihnout i další dovolené a aktivity, trvalo nám necelých 12 let, než jsme severní a jižní větev propojili v Mlýnkách u Strážnice.

Jít pořád dopředu a sledovat, jak se postupně mění příroda i lidská sídla, má svoje kouzlo. Je to úplně jiné než dělat jednodenní okružní výlety. Člověk si teď lépe propojí, jak na sebe navazují místa, která normálně navštěvuje hvězdicovitě, lépe může vnímat měnící se atmosféru krajiny.

A dobře si vybavuje, kdy a kde šel s bolavou patou, kolenem, zády, vybavuje si chvíle tryskající vděčnosti za život, krásnou přírodu i lidi kolem, i chvíle, kdy šel jako naprogramovaný dodělávající robot, co se už chce jen někde svalit. Zůstane několik opravdu silných momentů, vzpomínky na krajinu i lidi, vůně a barvy. A vědomí, že naše země je opravdu krásná. Stálo to za to? Rozhodně ano… A nakonec text písně Jaroslava Hutky s názvem Sudety, která mi na několika místech poutě zvláště rezonovala a vyjadřovala silné pocity z historie míst, kterými jsme procházeli. K poslechu ji člověk najde na Youtube:

V dešťovém stínu starého domu
Minulost bledne, do prázdna padá
Stěna se boří pod tíhou stromu
Kopřiva dveře na škvíru hlídá
Na stěně čtverec, vybledlý odraz
Jako by stín tu zapomněl obraz

Vypadlá z tašek bezzubá střecha
Zuby jí pěstí vyrazil vítr
Průvan tu mlátí dírami ticha
Pod ponkem v kůlně zlomený metr
Nevchází nikdo po cestě domů
Lipovou alejí prastarých stromů

Na konci světa voda, v ní ryba
Rybník své břehy blátem si meje
Na hrázi duby, pod hrází vrba
Hniloba půdu plodností seje
Potok se motá, meandrem zpitý
Rak couvá zpátky z vojenské boty

Byly tu sady, křoviny zbyly
Pramen zas znovu uzavřel studny
V člověčí stopě bolševník sílí
Hledáš tu pána, není tu žádný
Ne nebi vidíš znamení vraždy
Bylo to chvilka a je to navždy

Zbořený kostel, křížová cesta
Dláždění ticha vymleté hrůzou
Ve stopě strachu nikdo se neptá
Na muka Krista páchaná lůzou
Ve stopách krve zpustlého kraje
Zaslechneš pochod, dechovka hraje

Dechovka hraje, svědomí drnčí
Dějiny stydnou a paměť tápe
U šumných borů hřbitovy mlčí
Cyklista s helmou přes kořen šlape
Zřetelný obraz v duchu se mihnul
I když tak jasný, v nepaměť padnul.

Jana Šarounová