Z historie sboru

Reformovaní na Královských Vinohradech, stejně jako v dalších ve druhé polovině 19. století nově vznikajících městech v okolí Prahy, byli součástí pražského reformovaného (Klimentského) sboru, už od poloviny sedmdesátých let však usilovali o své odtržení. Formálním důvodem byla značná velikost a rychlý růst mateřského sboru, fakticky však šlo o to, aby vznikla protiváha „košutovskému“ sboru Klimentskému. Polemiky o ne/náležitosti zřízení vinohradského sboru vyplnily celá osmdesátá léta 19. století. Státní orgány, které musely se zřízením sboru souhlasit, byly zpočátku proti z věcných důvodů, navíc se obávaly blízkosti tvořícího se sboru ke skotským svobodným reformovaným (neboť svobodná reformovaná církev nebyla v Rakousku-Uhersku povolena), nakonec však převážilo přejné stanovisko c. k. vrchní evangelické církevní rady, která byla silně protikošutovská.

Reformovaný sbor na Královských Vinohradech od svého vzniku neformálně označovaný jako „druhý pražský“ byl povolen 30. prosince 1889 a i když byl při vynuceném dělení pražského reformovaného sboru uplatněn územní princip, 1909 fakticky sdružoval především nespokojence s vedením Klimentského sboru. Zpočátku šlo o velice malý sbor a posílila jej teprve další urbanizace; k dalšímu rozšíření počtu členů došlo po vzniku Československa – po němž sbor vstoupil do ČCE – v souvislosti s novým rozhraničením pražských evangelíků a konverzním hnutím.

První „pietistické“ bohoslužby, jak je uštěpačně nazýval klimentský časopis Český bratr, se konaly od 16. března 1890 ve škole Na Smetance, jejíž třídu k tomu zapůjčila městská rada. Ještě téhož roku však sbor za 31000 K koupil od smíchovské kongregace milosrdných sester dům se zahradou na rohu Kollárovy (dnes Varšavská) a Čelakovského ulice (dnes Jana Masaryka), v němž byla zřízena vlastní modlitebna, fara a byt kostelníka. Bylo to však chápáno jen jako provizorní řešení. Sbor záhy usiloval o stavbu nového chrámu. Jeden z jeho členů, stavitel Dvořák, k tomu přispěl koupí pozemku v Máchově ulici (část bývalé zahrady Kozačka), na němž měl být postaven sborový dům s modlitebnou, farou a činžovními byty. Dvořákův vlastní návrh na stavbu z roku 1913 nicméně nebyl realizován. Místo toho sbor přijal projekt architekta Eduarda Sochora, realizoval z něj však jen dvoupatrové obytné křídlo domu, ústící do Koperníkovy ulice (čp. 1071), v němž byla v přízemí umístěna modlitebna, v patře fara a v „basementu“ (suterénu) byt kostelníka a místnost na produkci acetylenového osvětlení. Pozemek stál 12500 zl. a vlastní stavba 25 000 zl., nový sborový dům byl předán 28. září 1900 (první bohoslužby se v něm konaly již 26. srpna).

Pokračování příště

Z knihy Zdeňka R. Nešpora: Encyklopedie moderních evangelických a starokatolických kostelů Čech, Moravy a českého Slezska 2009

vybral Jiří Payne