Otázka měsíce října

Která písnička tě v neděli v kostele vždycky potěší?

Těch písní je víc. Musím přiznat, že potěšení záleží na spoustě věcí, starostech a radostech, které čas přináší. Moc předivná nás tiše obestírá, Někdo mne vede za ruku, ty mám moc rád, protože v nich nacházím ujištění, že skrze důvěru dostáváme od Pána Boha svobodu (a odpovědnost), a pak Moudrost mi Pane dávej, to je prosba o něco, co potřebuji jako sůl. Teď když píšu odpověď, tak se mi do hlavy dostala ještě jedna píseň, kterou mám moc rád – 533 v našem zpěvníku. Je to hezká modlitba, která po českých luzích a hájích zní už dost dlouho, zpívají ji katolíci a s jen trochu jiným textem protestanté. Těší mne, že ta melodie zní v Čechách přes těch (skoro) sedm set let a že pomáhala zahánět strach a dávala naději lidem, jejichž starosti, strachy a naděje si jen těžko umíme představit. A pak mám rád slova modlitby, kterou se zpěvem téhle písně (s předreformačními kořeny), modlíme společně s dalšími jednotami naší církve.

Matěj Cháb

Rosu dejte, ó nebesa – adventní píseň, která se u nás v posledních letech bohužel nezpívala. Mám ji ráda pro teskný nápěv, který kontrastuje s radostným adventním očekáváním. Jednoduché, poetické verše se v různých obměnách vracejí k tomu, co bylo, co je a co teprve přijde. Je v ní zároveň tiché čekání i silná touha po příchodu Pána Ježíše.

Eliška Orlická

Tvé požehnání dobrý Otče, nás cestou žití sprovázej. 416 v novém zpěvníku, 489 v tom starém, pokud se nepletu. Na Hradišti, odkud naše rodina pochází, se zpívala na závěr každých bohoslužeb. Ve stoje, samozřejmě.

Zuzana Kaiserová

Nejsou to písně příliš hrané u nás, ale třeba u Martina ve zdi nebo na sjezdech mládeže: Svítá 119 Jedno jsme v duchu svatém – mám rád „energii“ této písně, obzvlášť při větším množství zpívajících je hodně zvučná. Svítá 374 Vítr se ztiší – moje nejoblíbenější z dob dětství.

Jakub Rais