Malé hospodářské rozjímání

A je to, bratři a sestry, zase tady. Blíží se konec občanského roku a s ním přicházejí i takové ty účtovací nálady. Určitě to každý znáte: co jsem měl udělat a co neudělal, jestli jsem všechno stihl… Nu, asi nám z toho jde většinou pěkně hlava kolem. Z temnot vzpomínání se u některých z nás dere na světlo přítomnost- salár. A spolu s ním i další otázka- a kolik? Ve sboru je k přečtení takový dvoulist - Naše církev a její peníze- a je to docela dost poučné čtení. Dozvíte se tam třeba, že salár - tedy peníze, ze kterých by měl být zaplacen “provoz” naší církve - by v celocírkevním měřítku nestačil ani na zaplacení platů církevních zaměstnanců. Někde je asi trochu malá chyba. Že by ti faráři tolik brali? To, žel, zatím asi nehrozí. Nezbývá, než si sáhnout do vlastního svědomí. Kdybychom totiž dávali na saláru tolik, co nám řády naší církve doporučují (5% z čistého ročního příjmu), bylo by nejen na platy, ale i na ostatní věci. Vinohradská přítomnost nám ukazuje, že bychom měli do konce roku vybrat na saláru ještě asi sto tisíc korun, abychom naplnili rozpočet. Rozpočet, který ani zdaleka nepočítá s tím, že by členové sboru oddělili oněch doporučených 5%. Nepočítá ani s tím, že by oddělili 2,5%, a spokojuje se s výrazně menší částkou.

Ještě štěstí, že nám moudří otcové zakladatelé zařídili ten pěkný dům. Dnes si ho můžeme představit jako pruhovaný polštář chránící pomyslný sborový zadek před újmou při drobném finančním pádu. Zatím jsme na tom dobře, jen se z toho polštáře občas pořádně zapráší. Vždyť ten dům byl pořízen také proto, aby sbor neměl finanční starosti. Zajímavé však je, že když naši předkové dům stavěli, půjčili si na něj a za půjčku jeden každý ručil svým osobním majetkem. Asi tedy neměli na mysli to, že náš dům má ušetřit peněženky členům sboru. Něco mi říká, že by asi o těch pěti nebo třech procentech spekulovali o poznání méně než my. Zkusme se tedy s odcházejícím rokem podívat jejich očima i na tenhle vnější znak příslušnosti k naší církvi (na placení saláru), spočítat, kolik jsme za rok dali a kolik “v čistém” asi tak dostaneme.

Kdo se trochu rozhlíží po světě, nemůže nevidět, že ve srovnání s většinou našich bližních si žijeme v náramném přepychu. Nevíme proč, ale Hospodin zasadil naše bytí na této zemi do pohodlné zahrady střední Evropy a nechává nás užívat hmotné hojnosti a dostatku. Přijímejme tedy s radostí i tuto skutečnost, která je pro nás darem, a radostně oddělme část z tohoto bohatství naší církvi.

Matěj Cháb