Vítání do sboru

Slovo bratra kurátora Aleše Laichtera u příležitosti konfirmace Vojtěcha Kantora

Milý Vojtěchu,

slavnost konfirmace je zasazena mezi dvě svátosti ustanovené v Novém Zákoně. Rámuje ji z jedné strany křest svatý, v naší církvi často vykonávaný již na malých dětech, které nemají ještě schopnost a opravdovou možnost vyznat se z toho, co je již ze jména tohoto obřadu slyšet: totiž že Ježíš Kristus je i pro ně Syn Boží. Slavnost obvykle končívá (někdy až po týdnu) sv. Večeří Páně - to je ta druhá svátost. Konfirmace v naší církvi je slavností, které předchází podrobné vzdělávání a cvičení a která má upevňovat křest konfirmanda jeho vlastním vyznáním. Samotný křest neopakujeme. Od apoštola Pavla v Ef 4,5 čteme: “Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.” Při této příležitosti dnes již bylo na tobě, abys sám za sebe vyznal vše, co obsahuje apoštolské vyznání víry: že věříš v Boha Otce všemohoucího i v jeho Syna jediného a v Ducha svatého, v hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Celé apoštolské vyznání ses naučil a bylo ti vyloženo, a  víš tedy, k čemu ses dnes veřejně ve společenství sester a bratří přiznal. Na straně druhé se tímto vyznáním stáváš řádným členem našeho vinohradského sboru ČCE. Můžeš se účastnit sv. Večeře Páně, dnes konané k oslavě neděle Svatodušní, a já tě chci povzbudit k účasti na ní. Kdyby Ježíš Kristus ustanovil Večeři Páně jen jako památku svého utrpení na zemi, již to samo o sobě by bylo pro nás závazkem plnit jeho příkaz jako poslední vůli s úctou a pečlivostí. Ježíš Kristus nám však ve Večeři Páně dává také aktuální živou připomínku, že k našemu vytržení z hříchu bylo třeba jeho oběti na kříži. Shromáždění kolem jednoho pokrmu a nápoje se stává jednou vykoupenou rodinou sester a bratří, sloužících si navzájem v lásce. Sv. Večeře Páně je vzácnou příležitostí pro jednoho každého k prověření jeho stavu před Bohem. Dává možnost zatoužit po smíru s Bohem, po smíření s lidmi a je posilou pro nový život v čistotě a v bratrské lásce.

Jménem členů staršovstva, kteří byli na tvé konfirmační zkoušce před deseti dny, tě radostně vítám mezi řádnými členy ČCE. Tehdy jsme se zamýšleli také nad tím, že víra a vyznání potřebuje neustálé upevňování. Rád bych doplnil k tomu, co již bylo řečeno, že v epištole Ř 10,17 čteme “Víra je tedy ze zvěstování” (dle ekumenického překladu, kraličtí překládají “ze slyšení”) a v proroctví Iz 7,9: “Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte.” A tak vítání do sboru provázíme modlitbami, abys shledal společenství zdejší mládeže živým a pro tebe přínosným a abys i později, ať již tě život zavede kamkoli, zakotvil v některém sboru církve svaté – církve Ježíše Krista.

Pane, věříme, že zaseté semeno vydá užitek svým časem a že Duch svatý dokoná dílo, které jsi ve Vojtovi započal. Prosíme tě pro Ježíše Krista. Amen.

Protože opakování je matkou moudrosti, chci ještě jednou přednést tvůj konfirmační verš: Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. (Kazatel 12,13)