Neber na vědomí dobro, které činíš

¹ Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. ² Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. ³ Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, ⁴ aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. ⁵ A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. ⁶ Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. ⁷ Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸ Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte ⁹ Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. ¹⁰ Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. ¹¹ Náš denní chléb dej nám dnes. ¹² A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. ¹³ A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. ¹⁴ Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.

Mt 6, 1- 14

V Matoušově 6. kapitole zní upozornění na radost ze zviditelňování. Hned v prvním verši jsme varováni před vykonáváním spravedlnosti před lidmi. Ne že bychom neměli jednat spravedlivě. Důraz je tu ale položen na zviditelnění našeho jednání. Na určitou mimořádnost našich činů. Ta mimořádnost nás totiž odvádí od následování. Pokud totiž kráčíme s vědomím toho, že jsme udělali něco mimořádného, chvályhodného, nevědomky tak jdeme svou cestou, a ne cestou následování.

Kdo jde cestou následování, kdo jde za Ježíšem, kráčí vpřed a jedná spravedlivě, protože ani nemůže jinak. Jedná samozřejmě. Je to pro něho běžné, všední. Nic zvláštního, mimořádného. Takové jednání pak sám Bůh odplatí. Bonhoeffer píše: Neber na vědomí dobro, které činíš. Protože pokud ví levice, co dělá pravice — když se sami ujišťujeme, že to, co jsme udělali je/bylo dobré, odměňujeme se tak dobrým pocitem, vědomím dobrého skutku. A jaká odměna má větší váhu — ta naše, nebo ta, kterou dostáváme od Hospodina?

Z úvahy mládeže

alepo