Pozdrav z Minnesoty

Dopis od Martina Zikmunda

Bratři a sestry z vinohradského sboru,

srdečně Vás všechny zdravím zástupně za svou rodinu. Jsme rádi, že Vás máme, a těšíme se na Vás. Třeba bude příležitost Vám více sdělit o našem pobytu, až se vrátíme. Nyní však přijměte ode mne několik řádek, neboť jsem byl o ně redakcí sborového časopisu požádán. Byl jsem přijat na čtyři měsíce do Institutu pro ekumenický a kulturní výzkum v Collegeville na základě projektu Žijící kořeny reformované tradice. Spolu se mnou zde žije a studuje ještě dalších devět „scholars“, většinou jsou to univerzitní učitelé. Snad všichni zde pracují na svých knihách. Máme zde vytčený čas pro toto studium, ale také čas pro sdílení a modlitby. Jedním z účelů tohoto společného pobývání je také komentovat si vzájemně své projekty. Každý má tedy připravit jeden odpolední seminář a zároveň proslovit jednu přednášku, na kterou jsou zváni také učitelé a studenti místní teologické fakulty. Někteří z nás také někdy káží. Institut tvoří malou osadu v sousedství velké univerzity a rozlehlého benediktinského opatství. Nachází se v řídce osídlené části Minnesoty, v nápadné izolaci od městského života.

Zvláštností Institutu je jeho sepětí s dvěma institucemi nazvanými podle Jana Křtitele: opatstvím i univerzitou. Bez nich by Institut neměl své duchovní, kulturní i technické zázemí. Bez univerzitní knihovny by se ekumenický a kulturní výzkum nemohl dost dobře rozvíjet. Bez kulturních a sportovních příležitostí by to také nebylo ono. Ne každému stačí holá přírodní scenérie. Zásadní kontext života Institutu představuje existence místního benediktinského opatství. Nejen proto, že v neděli se scházíme v klášteře na bohoslužbách. Nejen proto, že i ve všední dny se většina z nás účastní polední veřejné modlitby žalmu spolu s mnichy. Nejen proto, že Institut byl před 39 lety založen jedním ze zvlášť osvícených mnichů, systematickým teologem, který se dosud i ve svých 84 letech účastní života tohoto ekumenického společenství. Význam opatství spočívá jednoduše v tom, že bylo na počátku takřka veškerého dění v této oblasti. Bylo založeno přesně před 150 lety (v dubnu 1856). Tehdy tato část Minnesoty nebyla vůbec osídlena. Osadníci v té době přicházeli z Evropy, zvláště z Německa, a usazovali se v bližším či vzdálenějším okolí, ale přímo zde zatím nikdo nehospodařil. Benediktini byli do těchto končin posláni z bavorského kláštera v Mettenu (u českých hranic) právě z tohoto důvodu: aby duchovně a kulturně (školství) pomohli německým katolíkům na americkém Středozápadě. Tato mise splnila svůj účel měrou vrchovatou. Klášter uplatnil svůj vliv nejen na německé imigranty, ale postupně se jeho význam prosadil po celých Spojených státech. O tom bych někdy pověděl několik vět třeba při rodinné neděli nebo na třicátnících.

Benediktini jsou fascinující nikoli jen starobylostí své spirituality (Benedikt z Nursie se narodil r. 480 a zakládal kláštery v první polovině 6. století, tedy ještě před rozdělením církve na západní a východní), ale také svým vztahem k místu, ke krajině, k půdě. O své území se starají vzorně. Pečují o své lesy a jezera a uchovávají jejich původní ráz. Provozují zde drobný podnik na zpracování dřeva. Proslulá je místní hrnčířská výroba (keramika). Také zde mají svou malou elektrárnu. V těchto sférách pracují nejen mniši, ale také různí lidé z okolí. Velmi důležitá je existence univerzity. Asi 30 mnichů se zabývá vyučováním na univerzitě. Současný opat je svým povoláním profesor chemie.

Samozřejmě, že většina učitelů a hlavně studentů nemá žádnou strukturální vazbu na klášter. Univerzita je otevřena všem bez ohledu na vyznání. Ve věcech víry (nikoli mravů) zde panuje velká svobodomyslnost. K protestantům se zde chovají jako k pokrevním bratřím, takže žádné bariéry tu nejsou znát. Nápadná je mezilidská ohleduplnost. Takřka všichni studenti mají auta, ale jezdí velmi opatrně. Žádné závodění, předhánění či předvádění. Chodec v univerzitním campusu má vždycky před autem přednost a každý to respektuje. Cizí lidé se zdraví, přidržují si dveře, ochotně pomohou, když je cokoli potřeba. Byty a kanceláře se obvykle nezamykají. Pravděpodobně i zde lze nalézt problematické jevy, ale zatím jsem je ještě neobjevil. Možná budu za dva měsíce po této stránce střízlivější. Je nabíledni, že to, o čem píšu, není obraz Ameriky. Přesto je třeba zvýraznit, že tento klášterní a univerzitní komplex je součástí Spojených států, které jsou známé spíše kvůli prohlubující se propasti mezi konzervativní (až fundamentalistickou) částí církve a jejím liberálním protějškem. Tato rozeklanost mezi dvěma extrémními teologickými přístupy je patrná jak v americkém katolicismu, tak v protestantském prostoru. Benediktinský klášter v Collegeville i se svým Ekumenickým institutem patří mezi projekty, které se snaží tyto dva břehy přemostit. Děje se tak studiem, modlitbami, sdílením a v neposlední řadě navazováním přátelství — v duchu kristovské spirituality benediktinské řehole.

Martin T. Zikmund