S nimiž máme společného anděla

Anketa v sousedních sborech

Angličtina pro to má dokonce jen jedno slovo (neighbour). Sousedem i bližním může být člověk. O sousedství se hovoří mezi městy nebo státy. Sousedy nám jsou také blízké křesťanské sbory.

V pojetí novozákonních epištol tvoří křesťanský sbor vždy křesťané určitého místa, např. Korintu, Efezu nebo Tesaloniky. Kniha Zjevení mluví o tom, že církve jednotlivých měst mají svého anděla: „Andělu církve v Fezu, Smyrně, Pergama… piš.“ Kdyby psal Jan z Patmu nám, zněl by rozkaz: „Andělu církve na Vinohradech piš. “ V Božím pohledu tvoří obyvatelé určitého místa jednu církev. Ať už si to uvědomují nebo ne, patří k sobě a navzájem ručí jeden za druhého. Jednu církev s jedním andělem tvoříme společně s husity z Dykovy ulice, s katolíky i baptisty z náměstí Jiřího z Poděbrad a s dalšími. Známe je ale?

Rádi bychom v následujících několika číslech představili ty sbory, které jsou nám nejblíže — zeměpisně. Jsou to sbory, které nejsou dál, než dovolí pohodlná pěší chůze. Sbory různých církví; také naší, ale nejen. Jejich farářům jsem zaslali několik otázek, týkajících se jejich společenství. Odpovědi, které jsme dostali, jsou různé. Kéž je z nich zřejmé, že spolu s těmito společenstvími tvoříme vinohradskou církev.

Red.

Husův sbor Církve československé husitské v Praze 10 - Vršovicích

Náš Husův sbor Církve československé husitské se nachází v Praze 10 — Vršovicích na Moskevské, dříve Palackého třídě, v samotném centru této městské části. Byl postaven v roce 1930 v rekordním čase 9 měsíců a byl první stavbou v Praze, která byla postavena pomocí technologie předpjatého betonu. Náboženská obec, která se v tomto sboru schází, byla ustavena na počátku 20. let a touha jejích členů po vlastní bohoslužebném stánku, který by sloužil nejen potřebám církve, ale i široké veřejnosti, byla naplněna v prosinci 1930, kdy byl náš sbor předán do užívání. Dle tradice a řádů novodobé husitské církve spravuje sbor na šest let ustavená Rada starších, kterou kromě duchovních tvoří volení členové náboženské obce.

Přední a nejčestnější místo v naší bohoslužbě má královský hudební nástroj: varhany. Ty v našem sboru byly postaveny (jako jedny z mála tehdy nových nástrojů) varhanářskou firmou z Krnova v 1. polovině 50. let podle návrhů prof. Reinberga. Kromě varhan pravidelně v našich bohoslužbách zaznívá kytara, někdy dokonce banjo. K zvláštním příležitostem hraje Jazzový orchestr Husova sboru pod vedením Armina Reicha, v rámci mezináboženského dialogu necháváme prostor i pro občasné hraní židovského symphonetického orchestru Jaromíra Vogela Šarbilach.

Základní normu sejití v Kristově jménu naplňujeme. Zpravidla nás však bývá více, nežli jen dva nebo tři v Kristově jménu. Nejdůležitější jsou pro nás ta setkání, ve kterých je přítomný živý a oslavený Pán církve: Ježíš Kristus.

Pokud mám hovořit sám za sebe, jako farář vršovického sboru, těžiště své práce spatřuji v práci s dětmi: vyučuji náboženství na školách, na půdě sboru, snažím se do církve přinášet nové způsoby práce na poli katecheze, evangelizace i misie. Zdali se práce daří či nikoliv, nechť posoudí Bůh. V trvalé zlepšení doufám na všech úrovních církevní práce i osobního života z víry.

Spolupráce se všemi zmíněnými organizacemi je naší takřka každodenní zkušeností. V našem sboru se schází sesterská Luterská církev evangelická a.v., máme kontakty na katolíky, evangelíky, metodisty, Křesťanské společenství. O práci na školách jsem se už zmínil, vlastními kulturními aktivitami se snažíme oslovovat širokou nejen církevní veřejnost.

Mgr. David Frýdl - farář

Sbor ČCE Žižkov II

Náš sbor se nachází na Žižkově, v Čajkovského ulici č. 10, v zástavbě domů.  Naší věží je televizní vysílač, jelikož se nacházíme hned pod ním. Sbor vznikl v roce 1928, kdy se několik bratří rozhodlo postavit si vlastní místo ke shromažďování. A to také ze svých prostředků a vlastními silami dokázali. Vzniklo tak cca 30 bytů, modlitebna a sborové prostory. Náš sbor spravuje zvolené staršovstvo spolu s kurátorkou a farářem.

Hlavním hudebním nástrojem jsou varhany. Občas je zařazena do bohoslužeb i píseň s kytarou. Jednou měsíčně máme tzv. bohoslužby s dětmi, při kterých zpíváme více písní s kytarou, či jinými nástroji.

Na bohoslužby chodí v průměru 40 lidí. V létě méně, přes zimu podstatně víc. Nejdůležitějším setkáním jsou bohoslužby v neděli, kde se sejdou všechny věkové kategorie. V týdnu pak máme setkání pro jednotlivé skupiny (biblická hodina pro děti,dospělé, setkání mládeže, alternativní bohoslužba ve čtvrtek večer, s následným setkáním střední generace, katechetická příprava).

Pozornost zasluhují všechny věkové kategorie. Starší lidé, kterých je ve sboru převaha, potřebují citlivý a vnímavý přístup. Mládež, která se rozvíjí  a vzniká, potřebuje prostor pro své vyjádření i pro své aktivity. Rodiny s dětmi jsou nejvíce zaneprázdněny a potřebují ujištění, že život ve společenství není ztráta času. A to je asi to nejdůležitější, co by měl farář obsáhnout a na co se soustředit. A potom taky otevření se světskému okolí – nežít si jenom sami pro sebe.

Spolupracujeme s okolními sbory ĆCE (Jarov, Žižkov 1, Vinohrady, Vršovice), hlavně na  úrovni práce s mládeží. Otvíráme naše prostory i kulturním aktivitám (např. se zde konal koncert v rámci “Nekonvenčního žižkovského podzimu“). Máme již léta partnerský sbor v Holandsku, v Haagu.

Jaromír Strádal ml., farář

Církev římskokatolická, Náměstí Míru

Náš ŘK farní úřad sídlí  v Jugoslávské ulici 27, Praha 2. Kostel sv. Ludmily je na Náměstí Míru.V současné době je spravován P. ThLic. Gereonem T. Biňovcem O. Praem., kaplanem P. Stanislavem B. Surmou O. Praem. a pastoračním asistentem Mgr. Štěpánem Ondřichem.

Při bohoslužbách jsou využívány převážně varhany, příležitostně kytarové doprovody  či rytmické nástroje (např.mše pro studenty AG).

Nejdůležitější jsou nedělní mše svaté, které jsou tři, a to od 9.00 hod., 11.00 hod., 16.30 hod. Návštěvnost lidí je cca 600 na vše třech mších.

Naše spolupráce je zaměřena na Arcibiskupské gymnázium, pro které je na farním úřadě otevřen studentský klub, „Nora“, kde studenti mohou trávit svůj volný čas.

Sbor Církve československé husitské v Praze 10, Dykova ulice

Než se pokusím odpovědět na pár otázek Hroznu, musím se přiznat, že jsem si chtěl úkol ulehčit (znáte povídání o časové nouzi a tak podobně…) a přeposlal Petrovi už hotový text pro jinou příležitost. Na což mi Petr odpověděl, že je to fajn, ale přeci jenom trochu odosobněné a vzhledem k tomu, jaké dobré vztahy máme, že by si Hrozen a jeho čtenáři zasloužili trochu osobnější slovo. Zastyděl jsem se, protože když je něco pravda o nás a my si to přiznáme, trochu se červenáme. A tak růžolící se pokusím o upřímné odpovědi.    

Vezmete-li si do ruky mapu, tak nás naleznete vedle Vinohradské vodárny na začátku Dykovy ulice, č.p.1. Stojí zde od roku 1933, kdy byl s nadšením a obětavostí postaven. Jedná se o moderní funkcionalistickou stavbu od prof. Janáka.

Podle našich církevních řádů spravuje náš sbor stejně jako další sbory naší církve Rada starších, což ve slovníku ČCE je staršovstvo. Tudíž klady a zápory kolektivního orgánu jsou vám dobře známy.

Zde je odpověď celkem jednoduchá, používáme varhany. Nicméně není nemožné použít i jiné.

Kolik se vás schází, která jsou nejdůležitější setkání?

To je otázka, která by mohla zarmoutit, protože jak jsem psal o kousek výše, náš sbor byl vybudován s nadšením ve 30. letech min. století mimo jiné proto, že nestačila svou kapacitou školní kaple Na Smetance, kde se naši věřící tou dobou scházeli. Dnes by nám jistě stačila, protože na bohoslužby se nás schází v průměru kolem 30. Pouze na svátky přicházejí občasníci, kteří nepatrně rozmnoží naše prořídlé řady. Samozřejmě také konáme biblické hodiny, vyučujeme náboženství děti … ale počty jsou i zde spíše skromné.

Co v práci a službě sboru  považujete za nejdůležitější? Kde se vám práce daří, kde doufáte ve zlepšení? Na koho se ve své práci/službě zaměřujete především?

Tak na tuto otázku asi nedokážu dost dobře odpovědět. Při podobných otázkách se zvolí nějaká oblast, která se přilakuje a popíšou se “úspěchy“. Mohl bych se pokusit o něco podobného, ale asi by to nebylo ono. Já osobně mám radost z toho, že přicházejí lidé, kteří hledají a ptají se. Snažím se sloužit Slovem i svátostmi všem těm, kteří mně byli z Boží milosti dáni. No a lidé ve sboru se snaží brát mne takového, jaký jsem jim byl dán já. Takže je to pořád takové vzájemné učení a přijímání.

Jen nevím, jestli jsem úplně odpověděl na zadání, snad nevadí, že asi úplně ne.

Na této zahrádce nám myslím zde na Vinohradech roste pár malých, ale vytrvalých a dle mého názoru voňavých bylinek. Celkem pravidelně, asi 8 let se scházíme každý měsíc k ekumenické, eucharistické bohoslužbě. Střídavě u nás v Dykově a v ČCE na Korunní. Zase to není velké společenství, ale přátelské a opravdu ekumenické, vedle dvou jmenovaných církví přicházejí i bratři katolíci i další. V širší vinohradské ekumeně se scházíme nejen k oficiálním lednovým akcím, ale i při zrodu církve o letnicích a na začátku církevního roku v adventu. Také jako kazatelé a faráři se scházíme několikrát do roka k přátelským setkáním, která např. pro mne osobně jsou skutečně velkým darem.

Tolik z mého farářského pohledu. Na závěr jako svým nejbližším sousedům a přátelům vyprošuji Boží požehnání.

Daniel Majer, farář