Besedování (podle vzoru hledání)

O dvou sborových setkáních

Hledání faráře není jednoduchá záležitost. Staršovstvo přijalo postup, podle něhož oslovilo několik kazatelů a kazatelek ČCE s otázkou, zda by byli ochotni uvažovat o službě na Vinohradech. Doufáme, že mezi dotázanými bude několik kladných odpovědí. Takové bratry a sestry bychom pak rádi navštívili, mluvili s nimi o jejich a našich představách a poté je též pozvali na naši kazatelnu.

Aniž bychom ze sebe chtěli setřást odpovědnost, kterou jako presbyteři při hledání kandidátů máme, záleží nám na tom, aby se toto hledání dělo otevřeně a  aby bralo ohled na podněty ode všech členů sboru. Proto dvě besedy, které se v rozmezí méně než měsíce v našem sboru konají.

Ta první byla jakousi otevřenou částí staršovstva 19. dubna 2006. Hovořili jsme o zvoleném postupu hledání. Ozvaly se názory, že by bylo lepší, kdybychom vážně jednali vždy s jedním kandidátem. Na opačné straně názorového spektra zaznělo, že jsme měli vynechat stupeň předvýběru a dát inzerát do církevního tisku. Diskutovali jsme o tom, zda jsme skutečně stejně otevřeni představě kazatele jako kazatelky. Někomu připadá, že staršovstvo příliš tlačí na pilu, někomu zase, že málo. Řeč se stočila také k tomu, jsme-li jako sbor v něčem zvláštní a náročný, takže by na to bylo třeba myslet při hledání.

Právě této otázce, co jsme vlastně jako vinohradský sbor zač, bychom se rádi věnovali při kávě a čaji na besedě v neděli 14. května 2006 po bohoslužbách. Jasnější obrázek, byť právě třeba o tom, jak se to nějakou jednoduchou větou vůbec nedá shrnout, bude dobré mít na mysli při rozhovorech s kandidáty kazatelské služby v našem sboru. Byli požádáni tři účastníci první besedy, aby si připravili několikaminutový (ne více než pěti) příspěvek, jak oni vnímají vinohradský sbor, jeho silné a slabé stránky i proměny posledních let. Ty budou základem otevřeného rozhovoru. Takový rozhovor se jistě nevede každý týden, jednou za čas však může pomoci vděčně si uvědomit, co nám bylo dáno. A může nám napomoci i ke změnám směru tam, kde je toho třeba.

Ale nezatemníme si příliš jasným nalajnováním sborových pětiletek pohled pro tiché a skryté odstíny a aspekty života sboru? A nepohádáme se při takovém rozhovoru? Vyloučené to není, nezbytně nutné však také ne. Chápejme chystanou besedu jako rodinnou poradu, tedy poradu těch, kterým záleží na společné cestě — a kteří jsou dospělí.

Petr Sláma