My a oni — my a my?

Střední generace na návštěvě

Tak co si to zas na té „syradě“ vymysleli? Nu, občas tahle otázka (tváří v tvář nějakému novému lejstru přišedšímu z Jungmannovy ulice do sborových prostor) zakryje nechuť se probírat povětšinou suchopárnými pokyny o tom, co a jak v účtové osnově, personálním fondu … Tahle otázka stojí na vžité představě — my tady ve sboru, chytrolíni, leč věnující se důležitějším úkolům, nežli je účtová osnova nebo organizace sbírky na střechu školy v nějaké … Nicaragui — a proti nám věrchuška, která si ani nedá tu práci sejít do podhradí, ale halt má patent na rozum, a tak to fiká jen tak od stolu — lejstro za lejstrem, jako bychom neměli dost co dělat . Je to pohodlný kabát, do kterého se dá zaplout, hned jak zafouká z povšechného sboru něco víc než příjemný májový větřík. A vyhrnout límec až nad hlavu, takže není vidět, odkud vlastně fouká. Kdyby se ten límec nechal dole, bylo by vidět, že vane z toho pole, na kterém stojíme, a ne odněkud z hor.

Hezky se dívá na to, když se taková představa rozpadá. Rozpadla se ve středu v polovině dubna na sejití střední generace. Sejití se nekonalo v našem sborovém domě na Korunní ulici, ale byli jsme pozváni jedním z členů sboru, abychom se přišli podívat do jeho kanceláře – a protože zmíněným bratrem, z jehož úst pozvání vzešlo, byl Joel Ruml, strávili jsme příjemný večer okukováním prostor, ve kterých sídlí Synodní rada a Ústřední církevní kancelář. Krátké nahlédnutí do prostor jinak vzdálených, přiblížení starostí i radostí těch, kdo tu pracují, zakončené doteky minulosti v podobě prohlídky starých vzácných tisků (mezi nimi byl kancionál jednoty bratrské z 16. století i list z Bible pražské — první české tištěné bible ze sklonku 15. století), setřelo onen občas se vkrádající pohled na ústředí naší církve, který lze popsat dvěma zájmeny: my a oni. Nahradilo jej pohledem novým, který se snad dá shrnout do zájmena jednoho: my.

mch