O Bohu Starého zákona

Recenze

„Zavrhnout Starý zákon ve druhém století by byla chyba, které se církev naštěstí nedopustila. Podržet Starý zákon v šestnáctém století byl osud, kterému se ještě reformace nedokázala vzepřít. Ale držet jej ještě v devatenáctém století jako kanonický text … je projevem náboženského a církevního ochrnutí.“ Těmito slovy zhodnotil význam židovských třech čtvrtin křesťanské Bible nestor německých církevních dějepisců Adolf von Harnack. Starý zákon se svým násilím – a pro luterského teologa možná ještě hůře: se svým důrazem na zákon – patří do starého papíru. Podobně soudili v dějinách církve mnozí před ním i po něm. A přesto je Starý zákon součástí křesťanské Bible. Když ho čteme, připadáme si vždy tak trochu jako v některém českém nebo moravském pohraničním, kdysi sudetoněmeckém, městě: domy, kostely a ulice, které jsme nestavěli, kraje, kterými jsme nechodili. A v něm přesto již půl století my, kteří zde žijeme, mluvíme česky, stavíme a opravujeme: město je součástí naší mapy.

V minulém roce vydalo nakladatelství Mlýn útlou knížku švýcarského starozákoníka Thomase Römera, nazvanou Skrytý Bůh: Sex, krutost a násilí ve Starém zákoně. Její název působí lehce bulvárně, o obsahu však více napoví původní název přednáškové řady, která byla základem knížky. Jmenovala se „Několik otázek Bohu Starého zákona.“ Na 120 stranách nás v ní autor uvádí do Starého zákona způsobem, který nás možná překvapí. Nesleduje nějaké velké teologické téma, ale spíše výhrady, které se vůči Starému zákonu odedávna, ale i v novější době vznášely: že je plný násilí, přežitých představ o muži a ženě, že je rasistický. Römer je autor známý především pracemi věnovanými tzv. deuteronomistickému dílu, rozsáhlé epopeji o počátcích, dílčích peripetiích a zániku jeruzalémského království (tedy knihám Jz až 2Kr) z dílny teologů blízkých pojetí knihy Deuteronomium. Je to právě deuteronomistická teologie se svým důrazem na Boží jedinost a na poslušnost, kterou mu dlužíme, jež ze Starého zákona slyšíváme nejsilněji.

Jak tedy mluvit o Bohu Starého zákona? Je to tentýž Bůh, kterého ztělesnil Pán Ježíš? Römer varuje před tím, když ve snaze o katechismově správnou odpověď čteme Starý zákon jen zběžně, abychom se nemuseli vyrovnávat s pohoršlivou jinakostí řeči o Hospodinu. Ona své otřesné tóny vskutku má. Tato řeč, ukazuje autor, si ovšem klestí cestu různými pojetími Hospodina jako národního boha, opatřeného manželkou či manželkami, až po postupně promýšlené jednobožství různých odstínění. Stopy těchto fází v sobě Starý zákon nese a ukazují na ně i archeologické nálezy. Kniha je mimo jiné stručnou, ale solidní zprávou o soudobém stavu historického bádání o Starém zákoně, o nejdůležitějších kulturních a politických okolnostech jeho vzniku, o vlivu Egypta, Ugaritu, Perské říše i helénismu. Na tomto pozadí vynikne, jak odvážným a novátorským krokem víra v jediného Boha byla. Römer ji spojuje s hnutím, jehož inspirací byly prorocké postavy, např. Ozeáš. Ten přišel s podobenstvím Hospodina jako manžela, který se snaží zachránit rozpadající se vztah. V 6. století došlo k zemětřesení babylónského exilu. Römer jej přirovnává nukleární katastrofě. Na troskách někdejší slávy skládají z ohořelých kusů někdejších, možná spíše okrajových hlasů ti, kdo přežili, nový příběh o Hospodinu. Bůh je v tomto příběhu představen polyfonně, mnohoznačně, tak, že ho nelze převést na jednoduchou poučku.

Nadhozené výhrady Römerova kniha přímo nezodpoví. Ukazuje však, že smést Starý zákon ze stolu ve jménu humanismu, politické korektnosti nebo údajné novozákonní nic-než-lásky může na první pohled vypadat sympaticky. Mine se ale s jemným hlasem Božím, který promlouvá skrze starozákonní líčení vždy o něco jinak, než jak se na první poslech zdálo. Römerovo ponaučení: Starý zákon skutečně číst.

Thomas Römer: Skrytý Bůh: Sex, krutost a násilí ve Starém zákoně, přeložil Jan Dušek, 124 stran, vydal Mlýn, Jihlava 2006.

Petr Sláma