Nedělní škola dnes Jak vypadá vinohradská nedělní škola dnes, na to jsme se zeptali jejích učitelů. Na 5 otázek tentokrát odpovídaly Markéta Mráziková (MM) a Blanka Uličná (BU). Jak dlouho učíš v nedělní škole? MM: Druhým rokem. Začala jsem učit ani ne tak kvůli dětem, stačí mi ty moje, ale spíš kvůli krásným očím mé přítelkyně Miriam Zikmundové, protože bylo (což je i teď) málo učitelů. Ovšem už první hodina „nedělky“ mě překvapila: MÁME VE SBORU ÚŽASNÉ DĚTI! Opravdu. A tak bylo jasno, že ještě nějakou tu neděli učit vydržím. BU: Dva roky. I když se ve sboru pracuje podle příruček synodní rady, jistě do připravených textů vkládáš i vlastní víru a vlastní zkušenosti. Co ti přijde nejdůležitější při práci s dětmi ve sboru, při jejich vedení k Pánu Bohu? MM: Jednoznačně osobní přístup a osobní vzor. Děti musí vidět, že mám každé z nich ráda, že mám ráda Pána Boha a že miluji Ježíše Krista. Pak teprve můžu vzít do ruky příručku a něco jim říkat. BU: Protože učím hlavně předškolní děti, příručky pro mě nejsou tak důležité. Snažím se příběh především co nejvíc zjednodušit, ohlodat na kost a najít nějakou podobnost s tím, co děti můžou zažít, nějak jim ho přiblížit. Někdy je asi složité být většinu nedělí s dětmi a nemít možnost slyšet kázání. Kde čerpáš, abys mohl/mohla dávat dál? MM: No, to by mě taky zajímalo, neznám evangelíka, který by nechodil do kostela hlavně kvůli kázání, které je (asi nejen pro mě) duchovním pokrmem, chlebem, takže asi „Pouštěj chléb svůj po vodě…“? Dělám to, protože je to potřeba a věřím, že ten puštěný chléb po mnohých dnech zase najdu. BU: Tu dobu, co učím, nás je v nedělce docela hodně, takže učím tak jednou, dvakrát za měsíc a o složitostech se tedy moc nedá mluvit. Navíc děti, které často slyší příběh poprvé, nalézají nové a překvapivé věci, takže paradoxně se dá říct, že čerpám právě od nich. Učitelé mívají řadu hezkých historek z práce s dětmi, v nichž bývá humor, dětské vnímání světa i čistý a jednoznačný pohled na řadu věcí, včetně věcí víry. Nevzpomeneš si na nějakou? MM: Nevzpomenu, asi učím příliš krátce. I když s dětmi se zasměju téměř pokaždé, vyloženě na nějakou historku to nevydá. BU: Tuhle jsem zažila nedávno, i když ne na nedělce, ale na náboženství: Povídali jsme si o Mojžíšovi, a tak jsem se ptala, jestli děti vědí, kdo to je faraon. „Bůh!“ „No dobře, ale čí bůh?“ „Pyramid!“ Jak by sbor mohl více pomoci nejenom vám učitelům, ale vůbec práci v nedělní škole? MM: Výborná otázka! Pomohli by velmi dva až tři bratři, kteří by byli ochotni účastnit se této naší služby, neboť náš sbor oplývá především hochy, a to mnohdy dost temperamentními. Proto si myslím, že nějaký další mužský vzor KŘESŤANA by nebyl na škodu. A my bychom potom nějaké to kázání přece jenom stihli. BU: Momentálně mě napadá jen zvýšení porodnosti :-), s více dětmi je větší zábava… Jinak myslím, že nám sbor poskytuje dostatečné zázemí. Ptala se Jana Šarounová |
číslo 84, březen 2008 Obsah Bůh nás drží pevněZe sborového archívu VI. Nedělní škola dnes Českobratrská církev evangelická — její kořeny a směřování I. Ozvi se, Pane můj 100. výročí postavení kostela Letní tábor v Orlovech Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |