Otevření ven je prospěšné a zdravé

Rozhovor o Mateřském centru se Zuzanou Bruknerovou

Zuzko, už nějaký čas se na staršovstvu i mimo něj povídá o tom jak by mohlo dál fungovat Mateřské centrum. Ty jsi převzala po Evě Šormové, která centrum založila, hlavní starost o jeho chod a směr práce v něm a několik let jsi tomu věnovala hodně energie a péče. Povídání o budoucnosti Mateřského centra nastartovala tvoje obava, že už se této práci nebudeš moci věnovat s takovým nasazením jako dříve a že ses prozatím nedohodla na převzetí vedení s nikým z ostatních, kdo v Mateřském centru pracují. Je to hlavní důvod, pro který se nyní otázka MC řeší?

Ano. Již nějakou dobu se projevuje nedostatek mé energie a času v provozu centra velmi kolísavou návštěvností. MC je jako zahrádka, na kterou je potřeba myslet, kypřit, zalévat. Ale: v souvislosti s mým plánovaným upozaděním, resp. odchodem se ukazují nové možnosti a MC – alespoň mně se zdá - opět ožívá.

Možná jen pro zopakování, jak funguje Mateřské centrum? Kdo v něm pracuje? Kdy je otevřené? Kolik maminek s dětmi je průměrně navštěvuje? Jaké další věci vedle základní služby MC pořádá?

Naše mateřské centrum působí jako služba maminkám na mateřské dovolené. Poskytuje jim malinký, ale příjemný prostor k rozhovoru, poznání jiných maminek, vytváření vztahů. Připadá nám velmi užitečné vytvářet takové místo ve velkém městě, jako je naše. Děti se učí sociálnímu chování – někdy se poprvé v životě musí dělit o hračky apod. Samozřejmě nemáme pedagogické ani psychologické vzdělání, a tak je někdy tato miniaturní škola vztahů a tolerance náročná a někdy ji i nezvládneme. To potom maminka s křičícím či poškrábaným dítětem odchází. Záměrně se snažím popisovat naši práci takto neidealisticky. Máme však okruh maminek, které vědí, že to vše k životu patří a do centra se vracejí. Myslím, že nás vyhledávají hlavně maminky, které hodně přemýšlejí o výchově svých dětí, o vztazích v manželství, ale i o okolním dění. Takové přemýšlivé maminky.

Otevřeno máme třikrát týdně – pondělí, středa, pátek – dopoledne od 9:00 do 12:00 hod.

Aktivně spolupracují – Ester Slaninová – od února vede velmi oblíbenou hudební dvacetiminutovku pro nejmenší – nakoupila pro děti bubínky, xylofónek a pár dalších chrastítek a zvonítek. Na každé pondělí má připravenou písničku anebo dvě a ty ilustruje věcmi z reálného života. Jednou např. jsem ji půjčovala naši motyku, dále pužívá plyšáky, atd.

Ve středu mívá službu Laďka Königová a v pátek Zuzana Bruknerová. Jednou týdně, střídavě ve středu a v pátek, máme připravenou výtvarnou činnost pro maminky.Toto jsme však v posledním pololetí pro nedostatek sil změnily a výtvarná činnost není tak pravidelná.

Ke konci měsíce k nám pravidelně již po několik let zveme profesionální herce, hlavně loutkoherce, kteří hrají pro nejmenší – na tuto činnost žádáme každoročně poměrně úspěšně o grant MČ Prahy 2. (Loni jsme obdrželi 30 000.-Kč, letos 20 000.-Kč).

Další osobou, podílející se na zdárném provozu, je Markéta Mráziková. Ta se však už pomalu vrací ke svému povolání. Do budoucna by nám jednou měsíčně připravovala výtvarné dopoledne. Spřízněnými dušemi a oporou jsou Jitka Krupičková, Eva Svobodová a Adéla Popelářová.

Jednou za půl roku pro nás sestry pod vedením Magdy Jelínkové z Vršovického sboru připravují burzu dětského ošacení, hraček…S burzou velmi pomáhá naše sborová sestra Jarmila Raisová.

Návštěvnost v centru kolísá. Někdy se sejde 7 maminek, někdy nepřijde nikdo. Odhaduji, že v průměru to budou 2-3 maminky s 1-2 dětmi na 1 dopoledne. Návštěvnost div. představení bývala větší – přes 20 maminek s dětmi, dnes je to cca 15.

O jakou službu v tvém případě jde – o co všechno se staráš a jak v centru pracují ostatní?

Podstatu své služby bych nazvala – starost. Mám starost, jestli maminky přijdou, myslím na to, koho bychom mohli pozvat, s kým jsem se seznámila a mohl by naše MC využít. Mám to nějak v krvi a pořád znovu se ptám, jestli to není nějaký fatální omyl – že si totiž myslím, že jsme tvorové společenští a že se máme tudíž spolčovat, jeden od druhého se učit. Že je velmi prospěšné vycházet ze svých domovů a setkávat se s jinými. Mnohdy – tedy většinou – to není příliš pohodlné, ale je to nutné k našemu vývoji. Připouštím, že se můžu mýlit. Anebo, že to můžou jiní lidé vidět jinak.

Z této základní starosti a přesvědčení vychází moje práce pro MC. Konkrétně:

• Dopolední služba v MC jednou týdně
• Domlouvání divadelních představení
• Domlouvání výtvarných programů
• Podávání žádostí o granty
• Jejich účtování
• Účetnictví MC – velmi jednoduché (původně ho dělala Eva Svobodová, s 3 dětmi si zatím netroufá)
• Propagace – Noviny Prahy 2, sborové web stránky, evangnet, nástěnka, web Prahy 2, plakáty.Tady je náročnější hlídání termínů.
• Kdysi jsem i uklízela, ale v současnosti je myslím úklid víceméně na bedrech Ester.
• Ubytování – t.j. prádelna
• Svolávání organizačních schůzek MC – jednou za čtvrt roku.

Mateřské centrum je „de iure“ provozováno sborem, není to žádné občanské sdružení nebo o.p.s. Myslíš si, že tohle uspořádání je dobré? Z jakého důvodu si myslíš, že je pro sbor dobré MC provozovat?

Myslím, že současné naprosté spojení se sborem je to nejlepší, co MC může mít. Důvod – pro MC je vše samozřejmě pohodlnější a pro sbor – krátce řečeno, myslím, že mu děláme reklamu. Do sborových prostor nakouknou lidi z venku, třeba někdy padají předsudky – lidi zjistí, že svět církve je normální svět. Otevření ven mi připadá velmi prospěšné a zdravé. Ale nejen to, i pro naše sborové maminky to může být dobré, ale to by musely říct ony samy. Já osobně jsem velmi ráda, že jsem s nimi a jejich dětmi v tak úzkém kontaktu.

Dovedu si představit, že může docházet k tomu, že sbor jako instituce zapomene na sbor Mateřské centrum. Cítíš že se tohle stává?

Asi ani ne, nedokážu na to odpovědět. Myslím, že se za MC lidi modlí, jinak by už myslím bylo dávno po něm. Je taky naší věcí dožadovat se pozornosti. To se děje myslím právě teď, kdy cítíme vlastní nedostatečnost.

Pomohlo by, kdyby se v nějaké oblasti přístup sboru k Mateřskému centru změnil? V jaké a jak?

Neumím na to asi dobře odpovědět na papíře. Vztah sboru a MC potřebuje spíš osobní rozhovory.

Prozatím bylo na staršovstvu dohodnuto, že na podzim bude MC otevřeno v současné podobě a sbor bude hledat nějakou cestu k jiné formě fungování. Jak dlouho myslíš by tohle hledání mělo trvat?

Do konce roku 2008….

Jaké jsou podle tebe možnosti v pokračování práce MC?

Záleží na tom, jak se vše vyvine. Jaké myšlení a nápady zvítězí. A to je myslím v rukou Božích. Velmi bude záležet na otevřenosti případných spolupracovníků ke společné práci a ochotě slyšet Boží slovo. Původně mi jako jediné řešení připadala placená síla, dnes si myslím, že bychom s tím mohli počkat, vidím naději v okruhu maminek, který by mohl vzniknout kolem Ester Čaškové, resp. jejích biblických zamyšlení s maminkami, na kterých jsme se už domlouvali a Ester ochotně souhlasila. No – placená síla by se ale asi do budoucna hodila.

V jakém případě si myslíš, že by bylo lepší MC uzavřít?

Tehdy, kdyby se práce v MC stala pro všechny jen neradostnou křesťanskou povinností a navíc by vše trvale skomíralo.

Jak bychom mohli, my ostatní přispět k nalezení další cesty pro radostné pokračování práce MC?

V tuhle chvíli myslím, že modlitbou za přítomnost Svatého Ducha při budoucích rozhovorech a uvažování o budoucnosti MC. Děkuji za všechny sestry z MC všem, kdo se zabývají jeho minulostí, přítomností i budoucností. Děkuji Pánu Bohu za to, že přes všechny těžkosti MC zachoval až doteď. Buď vůle Tvá.

Ptal se Matěj Cháb