Vzpomínka na sestru Miloslavu Bukovanskou

Miloslava Bukovanská se narodila 5.listopadu 1925 v Praze. O jejím dětství a mládí nemáme mnoho zpráv. Vyrůstala v rodině, která byla poměrně dobře zaopatřená, asi v rodině kožešníka nebo koželuha. Byla jedináčkem a prošla přísnou výchovou. Od dětství pravidelně

s rodiči chodila do vinohradského sboru, kde byla pokřtěna a v roce 1939 konfirmována.

Pracovala jako pěstounka, později jako učitelka v mateřské školce. Nebylo jí souzeno se vdát. Ve vinohradském sboru se ujala vyučování v nedělní škole, však na ni mnozí účastníci vzpomínají. O své rodiče se starala až do jejich smrti. (Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech, ale protože zemřeli nedlouho po sobě, má každý svůj hrob. V době kdy sestra Miluška žila v Libici a nemohla o hroby pečovat, bylo jejím velkým přáním, aby tam někdo ze sboru zašel podívat se a dát kytičku…)

Miluška byla uzavřená, o své minulosti a životě, pokud vím, s nikým nemluvila. Měla svůj osobitý smysl pro humor, který nemusel každému vyhovovat. Žila přítomností, radovala se z každé chvíle, zvlášť pokud byla mezi "svýmiVinohraďáky".

Poslední roky svého života prožila v Diakonii v Libici nad Cidlinou, kde o ni bylo dobře postaráno. V sousední vsi, v Odřepsích, vlastnila domeček po své babičce, o který se v rámci svých možností starala. Využila každé příležitosti, aby jej mohla navštívit, provětrat a chvilku si tam posedět.

V Domově se ráda účastnila téměř všech aktivit, které tam probíhaly. Velmi se zajímala o novinky z vinohradského sboru, pravidelně si četla Hrozen. Přibližně jednou za dva měsíce za ní někdo od nás ze sboru jezdil na návštěvu, to jí vždy udělalo radost. Znala zpaměti řadu evangelických písní, které s chutí zpívala.

Díky laskavosti některých bratrů a sester z Vinohrad, kteří pro ni ochotně dojeli, se každoročně účastnila dětské vánoční hry. Naposledy zde byla 30. března 2008, na oslavě 100.výročí domu. Další vánoční hry se již nedočkala, zemřela ve věku nedožitých 83 let, dne 17. října 2008. Poslední rozloučení a poděkování za její život provedl bratr farář Baštecký. Byla uložena do hrobu ke své babičce na libickém hřbitově.

Žila velmi skromným způsobem. Během svého života darovala našemu sboru okolo 250 tisíc a v závěti nám odkázala přibližně stejnou částku, což jsme vděčně přijali.

Prosíme čtenáře Hroznu, kteří vědí ještě nějaké jiné informace o sestře Milušce, aby je sdělili sborové sestře.

Sepsala Jarmila Raisová za přispění pana Davida Šmída a paní Evy Provazníkové, bývalých sociálních pracovníků v Libici nad Cidlinou.

Poděkování patří též paní Evě Havelkové, současné sociální pracovnici, za poslání fotografií a za zprostředkování kontaktů s bývalými kolegy a také za službu ohledně posledních věcí sestry Milušky Bukovanské.