1. Na schůzky křesťanské služby docházím zhruba od dob, kdy jsem se rozhodla vstoupit do vinohradského sboru, tedy asi 5 let.
2. Za podstatné považuji, že křesťanská služba je modlitební skupina. Mnohé oblasti její praktické činnosti (příprava občerstvení či jídla na neděli, na rodinnou neděli, pastorálku, synod...) mi připadají důležité, protože jsou sborotvorné či pomáhají církvi. Mimořádnou důležitost bych ale připsala pozornosti, kterou věnujeme těm, kteří se najednou přestanou objevovat v kostele anebo jsou už delší dobu mimo sborové dění z důvodu nemoci či jiné slabosti. Také však je myslím dobré, když se věnujeme lidem ve svém okolí, i když nepatří do našeho sboru - a také to považuji za křesťanskou službu.

Moje služba nebyla snad ani křesťanskou, ale sloužila jsem řadu let (minimálně 20) podle potřeby v kuchyni - při sborových nedělích, víkendech v Chotěboři, při synodech a dalších akcích tohoto druhu ve sboru. Bývaly jsme myslím dobře sehraná parta s Martou Kadlecovou, Ivankou Bícovou a Boženkou Coufalovou.

1. Už pár let, neumím to odhadnout, myslím od nástupu br. faráře Dusa.
2. Navštěvovala jsem staré členy a pak jsem pomáhala, co bylo třeba na faře.

1. Do křesťanské služby jsem se zapojila asi před 5 lety.
2. Činnost KS se mi líbí jako celek, oblast služby nejsem schopna blíže upřesnit. Ráda se setkávám s lidmi různých generací, což mi toto umožňuje.

Na otázku neumím přesně odpovědět. V našem sboru žiji s přestávkou dvakrát jeden rok od svých osmi let. S rodiči jsme se účastnili života ve sboru. Maminka pracovala v křesťanské službě, tehdy pod vedením nezapomenutelné sborové sestry Lydie Čechové a sestry farářové Jeriové a později Moravcové. Poznávala jsem službu a občas i pomáhala. Po svatbě a návratu z Ostravy jsem se začátkem sedmdesátých let zapojila opět. Ráda vzpomínám na rozhovory s bratrem farářem Otřísalem, kterému práce křesťanské služby velmi ležela na srdci. Bylo mnoho sester, které mi byly vzorem služby. Možná nejvíce sestra Čechová, která mi hodně o tom vyprávěla v pozdních letech života, kdy jsem k ní pravidelně 1x za týden docházela. Práce se samozřejmě postupem času velmi mění i díky tomu, že řadu služeb a základní potřeby lidí přebírá stát. Dnes je třeba navštěvovat lidi, vyslechnout je. V případě, že se jim nehodí osobní kontakt, osvědčují se i dopisy nebo rozhovor po telefonu. Ke vzájemnému poznávání a hovorům slouží setkání po bohoslužbách, rodinné neděle a dříve uskutečňované pobyty ve středisku v Chotěboři, kde sestry připravují pohoštění. Jsem vděčná za to, že se do práce KS zapojilo tolik mladých sester, které ke službě přistupují s láskou a obětavostí, a děkuji jim za to.

1. Něco málo přes pět let.
2. Nemám svého favorita. Myslím, že podstatné je dělat právě to, co je v daný okamžik nejvíc třeba. Ale rozhodně za nejdůležitější považuji návštěvy a pomoc potřebným.

1. Mezi sestry z křesťanské služby jsem začala chodit v roce 1996, ve stejném roce, co jsem začala chodit do sboru na Vinohradech. Bylo to první užší společenství sboru, které jsem poznala. Moc si práce sester vážím.
2. Vždy jsem nově překvapena, jak mnoho dostávám prostřednictvím návštěv u lidí, duchovních úvah na začátku každé schůzky křesťanské služby i společného chystání programů.