Rozhovor s bratrem kurátorem Michalem Janečkem

Včera jsi byl zvolen, dnes jsme si našli chvilku ke krátkému rozhovoru a zítra je uzávěrka dubnového Hroznu. Především ti chci popřát vše dobré, elán a moudrost příštích šesti let v tvém novém postavení ve sboru a práci pro něj. Máš z toho radost?

Já se na to těším. Když jsem viděl tu velkou podporu, kterou jsem při volbě získal a kterou jsme absolutně nečekal, tak jsem na místě váhal jen chvilku, to ani nešlo říci ne.

Práce ve staršovstvu vinohradského sboru ovšem pro tebe není nic nového, jak dlouho jsi presbyterem?

Posledních šest let. Měl jsem ale ještě trochu náskok, protože presbyterkou dvě volební období přede mnou byla moje maminka. Takže jsem tušil, jakým způsobem staršovstvo funguje. Kandidovat do staršovstva mně nabídla paní farářka Ester Čašková, se kterou jsme velmi dobře vycházeli. My jsme měli několik milníků v tom období ve sboru: měnil se farář, v mezidobí jsme byli několik měsíců administrováni, měli jsme každý týden jiného kazatele a byl to silný zážitek vnímat tu rozmanitost přístupu různých farářů k biblickým textům, k víře, jak různě vznášejí otázky a jak si na ně odpovídají, jak různě se dají věci vyjádřit. Teď zpětně lituji, že už tehdy jsme naše bohoslužby nenahrávali. Potom nastoupil skvělý Zdeněk, který ten sbor pojal velmi mohutně a citlivě.

Takže asi budete dobrá „dvojka“, ne?

Já se na to těším. A beru to jako jeden ze základních kamenů mého kurátorství: udržet si ho tady, protože pět let je málo. Když tedy bude chtít on sám.

Jdeš do té funkce s nějakou představou?

Jdu do toho se stejnou představou, s jakou jsme šel do funkce presbytera. A to jsou asi tři takové základní kameny. První je otevřenost. My do toho našeho kostela máme čtyři dveře, a ty všechny by měly být otevřené. Otevřené všem, kdo hledají, tápají, kdo se obávají, kdo mají otázky. Protože ty odpovědi se jim tady nabízí – máme skvělého faráře, skvělou skupinu lidí, skvělý sbor. Pozvat sem jiné lidi z jiných církví. Moje vnitřní vnímání je nesmírně ekumenické. Takže ekumena je tím druhým. Rád poslouchám duchovní z jiných církví a nechávám se jimi inspirovat. Třetím základním kamenem je pro mne modernost. Jsem nesmírně rád, že vytváříme digitální archiv našeho sboru. To je hrozně důležitý. Vždyť my máme Zdeňkova kázání na celý Desatero, na celý Otčenáš. To jsou poklady, to jsou hřivny, se kterými bychom měli pracovat, a ne je někam schovávat. Modernost vidím také v tom, jak přistupovat k prostorám našeho sboru, jak je používat a využívat. Jak na nás působí při vstupu, zda jsou třeba i uklizené, zda nás vítají. Jsem moc rád, že změníme současnou hernu v kostele v multifunkční příjemný prostor s obrovským proskleným stropem, který vytvoří příležitost nejen pro hru, ale i meditaci, duchovní setkávání, pro velmi přívětivé setkávání seniorů, kteří už nebudou muset vyjít 38 schodů do prvního patra, ale pouze 4 schody sem na dvorek a půjdou zadními dveřmi; kde bude prostor pro to si udělat kávu a posedět buď uvnitř nebo na dvorečku. Já to vidím jako znásobení možností toho kostela, byť je to jenom nějakých 16 m2. A potom také tu modernost vidím ve využívání moderních technologií: on-line připojení pro přenos bohoslužeb, různá jednání. Chápu, že určitá rezistence vůči tomu je jaksi přirozená, autenticitu ani podání ruky to nenahradí, ale může to mnohé usnadnit a mnohému pomoci. A strašně moc věřím tomu novému staršovstvu, noví členové mohou přinést sboru mnoho dobrého. Vinohradský sbor má nádherný dům, nádhernou pozici na dobré adrese a dobré ekonomické podmínky a může být až jakousi galerií funkčního prosperujícího sboru a místem mnohých duchovních setkávání. Věřím, že se nám všechny ty investice, které jsou někdy i předmětem dohadů a sporů – do herny v kostele, do chystané rekonstrukce klavíru, pořádného naladění varhan – mnohanásobně vrátí, i z ekonomického pohledu. A jsem nesmírně rád, že jsme se dohodli, shodli a vytvořili důstojné podmínky pro ty, kteří jsou na tom v tuto chvíli špatně, a to je těch sedm – a bude jich devět – Ukrajinců tady. Jsou to bezvadný a prima lidi.

Jana Šarounová jako kurátorka sboru skončila a ty začínáš. Jste domluveni na nějakém postupu předávání agendy?

My jsme na sebe velmi naladění, lidsky a často i názorově. Jana pro mne byla velikým mentorem a vždycky asi bude, pro takový ten zdravý přístup k věcem. Předávání bude postupné a moc se na to těším. Stejně tak se těším na spolupráci s Jakubem Šilarem jako místokurátorem. Není to pro mne jen odborník v IT, což je jistě důležité, ale je to člověk s obrovským srdcem. A máme skvělé staršovstvo, skvělého kazatele – a vždyť Jana neodchází. Myslím si, že to přátelství, bratrství a sesterství, které tady máme, to je nade vše.

Eliška Novotná 8. dubna 2022