Kalandrova dcera

Recenze knihy Zuzany Kaiserové

Věděli jste, že máme ve sboru další spisovatelku? Po románech Malinka a Běsa od Dity Táborské je na trhu již od roku 2018 dostupná knížka Zuzany Kaiserové s názvem Kalandrova dcera, osobně jsem ji ale objevila až zhruba před měsícem. Jde o fikci z časově blíže neurčené budoucnosti, svým zaměřením možná trochu připomínající Houllebecqovu knihu Podvolení, i když zrovna o islám zde tolik nejde. Víme jen v náznacích, co se stalo předtím, ale jisté je, že v Evropě již vlastně neexistují jednotlivé státy, ale spíše regiony, mezi nimiž lze cestovat jen na povolení. Všemocný Brusel na vše dohlíží a moderní technologie mu ve sledování lidí vydatně pomáhají. Pouze někde na severu se nachází odbojné a křesťanské Svobodné Polsko… Jinak se křesťanství v Evropě rozhodně už „nenosí“, Bible je zakázána. Zakázán je ovšem i islám.

Hlavní hrdinkou je Tereza, literární vědkyně, dcera evangelického „berana“ z Vysočiny a manželka vysokého bruselského úředníka, která se vydává na Vysočinu zjistit, co se stalo s jejím otcem, jenž je obviněn z krvavého atentátu ve jménu „fundamentalistického“ křesťanství. Zápletku nebudu prozrazovat, ale z knížky dýchá chmurná předtucha, kam by se mohl svět dostat se svou hyperkorektností, kdy je dovoleno ve jménu všeobecného blaha vyslovovat jen některé názory a ve jménu téhož blaha také manipulovat skutečnostmi. Dýchá z ní i připomínka, že tohle už tu nejednou bylo, byť v jiných kulisách. Je vidět, že Zuzana problematiku do šíře studovala.

Vedle toho je však knížka také něčím jako detektivkou a evangelický čtenář se při ní i pobaví. Setká se s řadou jemu známých reálií a tuší nebo ví, že ne všechny osoby v knize jsou smyšlené. Tak například postava „blahobytného faráře Kučery z Hradiště u Nasavrk“ vhání úsměv na tvář, jeho kázání zní takřka důvěrně známě. Přesný popis krajiny zase vytváří plastické obrazy před očima čtenáře, který se někdy v těchto místech pohyboval.

Zuzana Kaiserová. Kalandrova dcera. Praha: Volvox Globator 2018.

Jana Šarounová