Pod svícnem tma

„Tak si představte“, řekla moje kamarádka, jejíž rodina má židovské kořeny „nějaká paní Ariana z Venezuely pátrala po Internetu a všemožně jinde po historii svého otce ve válečné Evropě, našla také naši rodinu, zjistila, že jsme příbuzní, a dokonce jsme se setkali. Teď vyjde o osudu jejího otce v českém překladu kniha, kterou napsala.“

Na knihu jsem byla samozřejmě moc zvědavá a koupila jsem si ji hned, jak vyšla. Na začátku je příběh podobný mnoha jiným: spokojená, bohatá, vzdělaná a sekulární židovská rodina, milující rodiče a tři děti. Opatření přitvrzují, část rodiny je posléze zařazena do transportu, do něhož se budoucí Arianin otec rozhodne nenastoupit. Nejde tedy o pří-

běh z koncentračního tábora, jak by možná člověk očekával. Sledujeme mladíkovo skrývání před transportem, osudy dalších členů rodiny, pozoruhodné lidské povahy, neuvěřitelnou odvahu, ale i strach. A také třeba lásku, která odvážně překoná strach a všelijaké strádání, aby pak ztroskotala na banální nevěře.

Příběhem prolíná „druhý život“, ten venezuelský: šťastné dětství dívky Ariany, která náhodou objevuje různé drobnosti, jež poukazují na to, že její otec v minulosti prožil něco, o čem jeho blízcí vůbec netuší. Ze spánku mluví cizí řečí, pak Ariana náhodou objeví starý osobní doklad s jiným jménem, ale otcovou fotografií. Na její přímé otázky otec nedává přijatelnou odpověď, nedokáže o této věci vůbec mluvit. Až po jeho smrti Ariana začíná pátrat po tom, co se s ním dělo, a objeví nejenom fascinující příběh, ale i řadu členů širší rodiny a také otcovy přátele. Navštíví místa, kde prožíval dětství a dospívání. A konečně porozumí…

(Neumann, Ariana: Pod svícnem tma. Praha: Argo, 2020.)

Jana Šarounová