Zdroje veselé mysli III.

Děti stejně jako dospělí potřebují nalézat drobné radosti pro veselou mysl. Tady je několik dalších tipů.

V „koroně“ jsem byla po večerech mnohem více doma, a tak bylo na čtení více času. Ne vždy jsem ho dokázala využít, protože i když čas byl, někdy jsem „ztvrdla“ u televize nebo po pár stránkách usnula. Přesto jsem četla mnohem více. A co to bylo?

Vybírám z více knížek, z nichž většina asi nevyhoví nadpisu, protože jsou spíše k zamyšlení nad hodně vážnými tématy:

Šikmý kostel od Karin Lednické. Asi nebudu jediná, kdo ji v těchto dnech četl, kniha měla docela masivní reklamu, ale protože mě románové kroniky baví a Ostravsko mě láká, koupila jsem si ji. Přečetla jsem oba díly jedním dechem. Dvacáté století má tolik různých zákoutí a událostí, o kterých se člověk dozvídá teprve postupně, a i v této knize jsou.

Moravské exulantky a Jako potůček v jezeře od Edity Štěříkové. Knihy se věnují velmi podrobně životu v obnovené Jednotě bratrské v Herrnhutu za hraběte Zinzendorfa. Není to žádné suché čtení, které by pouze hodnotilo nebo rozebíralo teologii obnovené Jednoty bratrské. Naopak – obě knihy jsou naplněny fascinujícím líčením lidských osudů exulantů z Moravy, kteří za svobodou víry utíkali často za dramatických událostí, s malinkými dětmi. Zanechali doma veškerý majetek a přicházeli do nejistoty, často i chudoby a nacházeli svůj nový domov v přísném herrnhutském společenství. Knihy ve mně vyvolaly řadu otázek – kde je hranice mezi živou a nadšenou osobní vírou, která chce i za cenu oběti upřímně následovat Krista, a náboženskou totalitou, která ve jménu tohoto následování vede lidi k obětem, které by ze své svobodné vůle možná sami neudělali. Obdivuji živou víru těchto lidí, s níž nesli zprávu o Kristu do celého světa– ale zároveň mám pocit, že vedení obnovené Jednoty nebylo prosto manipulace.

Starci života – zemědělský román od Zuzany Kaiserové. Dostala jsem ho od Zuzky darem a hned jsem ho přečetla. Líbil se mi ještě víc než Zuzčina prvotina. Román o venkově, zemědělském družstvu i hospodském životě, malých „černotách“ i pýše na tradice, které se už ale nikomu nechce žít. O různých svérázných postavách, včetně evangelické farářky.

Agnessa – zpověď ženy stalinského čekisty od Miry Jakovlenkové. Autorka knihu sepsala podle vyprávění Agnessy Mironovové, ženy stalinského prominenta, který jako mnoho jiných skončil později ve stalinském lágru, ostatně stejně jako ona. Ještě předtím si ale Agnessa užívala života na slunci, večírků, cestování, pěkných šatů, flirtování, aniž tušila–nebo nechtěla tušit–cokoliv o manželově práci. Je to svědectví, úhel pohledu, který je rozhodně zajímavý, i když je při něm člověku často úzko a maně si vzpomene například na Linu Heydrichovou, která do konce života nemohla pochopit, co dělal její milující manžel špatně.

Jana Šarounová