Jak to bylo s Jednotou bratrskou II.

Jednota bratrská po Bílé Hoře – tzv. Obnovená jednota

V Čechách a zvlášť na Moravě zůstaly i po Bílé Hoře hloučky tajných českých Bratří, kteří se navzdory pronásledování scházeli. Byli povzbuzováni také ze zahraničí, kde vzniklo pietistické hnutí, a do našich zemí byli vysílání pietističtí kazatelé a kolportéři evangelického tisku. Bratrské tradice se udržely zvláště v místech bývalého působení J.A.Komenského – kolem Fulneku a Suchdola nad Odrou. Ještě ke konci svého života vydal Komenský pro zdejší Bratry katechismus a zpěvník (1661), které byly potom v rodinách po generace opatrovány a používány.

V roce 1709 byl zřízen evangelický luterský kostel v Těšíně ve Slezsku, a to byla pro nekatolíky na severní Moravě další posila. Tajně sem docházeli na bohoslužby z veliké dálky. Od roku 1717 udržoval z bratrskými rodinami kontakt Kristián David, rodák z Ženklavy, který se pod vlivem pietismu stal jedním z cestujících kazatelů. Pod jeho vedením se řada rodin rozhodla tajně opustit vlast a odejít do saské Horní Lužice, kde jim Kristián David zajistil přijetí. Na jaře roku 1722 přišli první z nich na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, kde založili osadu Ochranov (Herrnhut).

Malá obec se rychle rozrůstala příchodem nových přistěhovalců z Moravy i odjinud. Hrabě Zinzendorf chtěl z Ochranova vytvořit v duchu pietistického ideálu vzorné křesťanské společenství v rámci luterské církve. Moravští vystěhovalci však dávali jasně najevo, že chtějí vytrvat ve víře svých otců. Začátky Obnovené jednoty byly tedy poznamenány napětím i věroučnými spory. Ale roku 1727 bylo dosaženo dohody a smíření a 13. srpen 1727 pokládá Jednota bratrská za termín svého obnovení.

Mnohým lidem v Sasku byla však existence tohoto společenství trnem v oku a hrabě Zinzendorf se dostával do nesnází s luterskou církví i saskou vládou. Budoucnost Ochranova byla nejednou ohrožena, a to vedlo Bratry k hledání nových míst, kde by se mohli vystěhovalci usídlit. Brzy začaly vznikat osady Bratří i v jiných částech Německa. V Horní Lužici byla roku 1742 založena česká exulantská obec Nízké (Niesky), skupiny vystěhovalců z Lanškrouna se usídlily v Rixdorfu u Berlína i v Berlíně. Nové osady však vznikaly i v Anglii a Americe.

Podobně jako Bratři v Kunvaldě byla i obnovená Jednota ze začátku společenstvím laiků, kteří přijímali službu pietisticky orientovaných luterských kněží. Postupně však rostla potřeba vlastních kazatelů, hlavně pro misii mezi pohany, která začala roku 1732. S luterskou církví se Bratři nedohodli, a tak se obrátili na vnuka J.A.Komenského – Daniela Arnošta Jablonského, který byl nejstarším biskupem polské větve Jednoty a sloužil v Berlíně. Jablonský uznával ochranovské Bratry za pravé potomky české Jednoty a roku 1735 ordinoval moravského vystěhovalce Davida Nitschmanna za prvního biskupa obnovené Jednoty bratrské. O dva roky později ordinoval i hraběte Zinzendorfa. Tak získala Jednota vlastní duchovenský úřad a dala se definitivně cestou nezávislosti. V různých evropských zemích byla postupně jako samostatná církev uznána.

Přes řadu problémů se Jednota stále rozrůstala a kolem roku 1750 měla vedle sborů v Německu, Holandsku, Dánsku, Anglii i Americe také misijní dílo na Západoindických ostrovech, v Grónsku a v Jižní Americe. Misijní rozmach Jednoty provázela intenzivní práce sociální a vzdělávací, zakládání a vedení škol, nemocnic a sociálních ústavů. Ochranov se tak stal střediskem rozsáhlé práce.

Zinzendorf zůstal až do své smrti (1760) vedoucí osobnostní obnovené Jednoty, a i když musel v mnohé ustoupit cílevědomým snahám Moravanů, jeho osobnost a zbožnost daly vznikajícímu společenství trvalou pečeť. Bylo to především soustředění na Spasitelovo utrpení a spásnou moc jeho prolité krve, Ježíšovo lidství a citové prožívání lásky a víry. Spolu s důrazem na prostotu, řád a kázeň, které si Bratři přinesli z Moravy, to byly základní rysy zbožnosti obnovené Jednoty.

Ve světě se Jednota rozšiřovala natolik, že bylo obtížné ji z Ochranova řídit. Synod roku 1857 rozdělil její práci do čtyř samostatných celků – provincií: dvě americké, britskou a německou. Teprve roku 1957 byla vytvořena pátá provincie – Československá. V dalších letech se osamostatňovaly misijní oblasti, takže dnes má Jednota 12 provincií. Synod Jednoty se schází každých 7 let.

Jednota bratrská zůstává mezi světovými protestantskými církvemi jednou z nejmenších co do počtu, její sbory se však dnes nalézají od Aljašky po Tibet a od Labradoru po Jižní Afriku na čtyřech kontinentech.

Pokračování příště

Ester Čašková