Výlet do Libčic

Když jsem se Jendy ptala, co by mu udělalo radost, řekl, že jízda vlakem do Libčic. A tak jsme jeli - Jenda F., Olga L., Bětka K. a já, skupinka poněkud nesourodá, věkové rozpětí od 4,5 do 80 let. Jenda nás vedl neomylně k evangelickému kostelu - jednu dobu tam chodil na bohoslužby. Zazvonili jsme na místní faře. Sestra farářka Rotkovská nám otevřela kostel a prohodili jsme pár slov.

Jenda nás pak vedl k velkému koupališti, které bylo překvapivě nahoře nad městečkem. V místní putyce - ano putyce - jsme dobře poobědvali a vydali se po levém břehu Vltavy po proudu do Dolan. Byla polovina dubna, ještě studené jaro, Běta na železničním náspu natrhala kytici modřenců pro maminku. Při cestě byly kladiny, hrazdy a šplhadla. Olga s Bětou začaly na nich skotačit a Jenda to vše s chmurami pozoroval. Po pěti kilometrech jsme došli do Dolan a hned nám jel vlak na Masarykovo nádraží.

Řekli jsme si, že v červnu výlet zopakujeme, ale raději tak, abychom stihli bohoslužby a pěkně si zaplavali na zdejším koupališti. Kdo chce, může se přidat - plavky, ručník a svačinu s sebou.

Jasna Krupičková