Vinohradský sbor a křesťanská služba

Zkusím dát odpověď před otázkou: Kéž by všichni! A nyní položím otázku: Kolik z  nás ví, co přesně je křesťanská služba, zda tato požehnání hodná síla působí i v  našem sboru a kdo ví, které (kteří) z  nás se na ní aktivně podílejí?

Během posledního sborového shromáždění našeho sboru byla přednesena zpráva o činnosti vinohradské křesťanské služby. Stručně řečeno - spousta práce, mnoho vykonáno, nemnoho aktivních rukou a přiznejme – srdcí. Nejen ve vzduchu, ale i v  myslích některých posluchačů zajisté „visí“ otázka: stojí vůbec za to udržovat tuto práci, tradici, nutit se do toho, když je čím dál méně aktivních účastníků a na nepatrné jádro zmíněné skupiny tím pádem doléhá stále více povinností? Je třeba vůbec tuto vzájemnou službu takto institucionalizovat? Vždyť každý pomůže, když je s  něčím třeba a je osloven – jsme si přece bratřími a sestrami.

Takové a podobné otázky zajisté nejsou zavrženíhodné. Nevznikají však spíše proto, že toho o křesťanské službě víme vlastně málo? Kdo z  nás se o křesťanskou službu v  našem sboru aktivně zajímal? Kolik z  nás vlastně „jen nebylo osloveno“? Kolik z  nás je nesmělých, nejistých, neinformovaných, nerozhodných, zahlcených jinými povinnostmi, přes které není čas zajímat se o další práci?

Věřím, že křesťanská služba má ve sborovém životě své místo, spousta z  nás plody její práce mnohdy nevědomky přijímá a považuje to za samozřejmé. V  příštím čísle našeho Hroznu najdete rozhovor nad tématem křesťanské služby se sestrou Monikou Chábovou, která v  současnosti křesťanskou službu v  našem sboru vede. Jako přípravu nebo chcete-li – drobnou předehru k  tomuto tématu nyní uvádím pár informací o křesťanské službě jako součásti činnosti Českobratrské církve evangelické.

Křesťanská služba je od svého počátku po roce 1948, kdy byla komunistickým režimem rozprášena služba České Diakonie a církev tak ztratila oficiální možnost sociální služby, službou sborovou, dobrovolnou, neprofesionální. Byla především zaměřena na potřebné členy sboru, jejich opatřování, navštěvování, svážení na bohoslužby. Jádrem práce byla práce pro sbor a jeho členy, výpomoc ve společenské oblasti práce sboru, služba při sborových akcích atp.

Že jde o církví chtěnou a váženou službu, dokládá i vznik tzv. Poradního odboru křesťanské služby při synodní radě, zřízeného na základě ustanovení § 28 odst. 7 Církevního zřízení.

Jaká je náplň práce křesťanské služby v  našem sboru, kdo se jí účastní a jak bychom se mohli zapojit do její bohulibé činnosti nebo ji podpořit, se dozvíme v  příštím čísle Hroznu. Do té doby ať nás provází Boží milost a požehnání.

Dan Popelář