Orlovy 2011

Rok uběhl jako voda a zase jsme se na konci prázdnin sešli na táboře v Orlovech, letos navíc ve velmi hojném počtu. A protože starat se o program nadšeným dětem plným energie není žádná legrace (tedy, občas vlastně docela je, ale asi každý chápe, jak to myslím), bylo třeba se náležitě připravit. Od loňska jsme se v historii posunuli ze středověku do novověku, přesněji do rudolfínské Prahy. Zatímco rabbi Löw přemýšlel, co děti naučí v dopolední židovské škole a jaké úkoly od něj dostanou, rytíř Vítek ze Rzavé se odpoledne snažil objasnit záhadu ztracené knihy a děti mu pomáhaly zjistit pravdu od nejznámějších osobností tehdejší doby. Účastnily se lovu s Petrem Vokem z Rožmberku, spolu s Jenem Jesenským zkoumaly vodní živočichy (a nikdo k našemu údivu do vody nespadl), hledaly souhvězdí pro Tychona de Brahe…

Nebylo toho málo, doufám však, že ani příliš mnoho. Děti si užily, a my též. Počasí nám přálo, snad s jedinou výjimkou. Kdo už někdy připravoval noční hru, to možná zná. Trasa je připravena, téměř všechny svíčky rozestaveny. Ve sklenici je jen jedna, celý den bylo bezvětří. Zapalujeme předposlední svíčku. Najednou přijde několik silných závanů větru… Všechny nechráněné svíčky zhasly, co teď? Děti jsou natěšené, bojovku nemůžeme zrušit. Naštěstí má většina dětí baterku. Ti, co mají úlohy „strašidel“ (mrtvol, hejkalů a podobně), tedy budou děti provázet. Celkem to „zafungovalo.“ Z lesa se vrátily všechny děti, a tak snad lze mluvit o úspěchu. Nicméně je to poučení pro příští rok. Děti budou zas o něco starší, odvážnější… a my, dá-li Bůh, zas budeme mít nové nápady.

Myslím však, že není důležité, zda se vše vydaří tak, jak jsme zamýšleli. Hlavní je, že si spolu hrajeme, povídáme, zpíváme… Jsme spolu.

Závěrem bych chtěla znovu poděkovat všem, kdo se na táboře podíleli – vymýšleli, připravovali, šili si kostýmy, hráli, vařili, organizovali, pomáhali, uklízeli… a vlastně všem, kdo tam byli a usmívali se. Tak zase za rok!

Tereza Uličná