Vytvářet pocit, že je stále někdo „doma“

Rozhovor s Monikou Chábovou a Martou Kadlecovou o Křesťanské službě v našem sboru (2. část)

V první části rozhovoru v minulém čísle jsme s Monikou Chábovou ( MCH) a Martou Kadlecovou ( MK) hovořili o pojetí Křesťanské služby v minulosti i o tom, jaká je její současnost v našem sboru. Ve druhé části se zamyslíme nad tím, zda je vůbec nutno takovou činnost institucionalizovat a co by mělo být její hlavní hybnou silou.

Marta Kadlecová – dlouholetá vůdčí postava vinohradské KS, Monika Chábová – současná vedoucí naší KS. Jak se jmenuje Tvá současná pozice Moniko, jak dlouho ji již vykonáváš?

MK Mě moc upoutalo, s jakým zájmem se Monika zapojila, když se začala účastnit činnosti KS. Vnesla k nám i profesionální pohled, neboť profesně měla k naší činnosti blízko, to bylo pro mne tehdy moc poučné! Proto jsem také v té době staršovstvu navrhla, aby Moniku vedením naší KS pověřilo.

MCH A jak se jmenuje? Jsem předsedkyně KS vinohradského sboru.

Když existuje předsedkyně, asi se tedy jedná o instituci s jasnou strukturou a pravidly…

Proč je KS třeba, v čem je rozdíl mezi bratrsko–přátelskou službou neorganizovanou a službou KS?

MCH Malinko institucionalizace tady je, ale nejlepší je, když to účastníci nevnímají… (úsměv).

Vnímám, že v podstatě jde o řád, o pravidelnost a kontinuitu, o přehled o potřebách členů sboru. Konají se schůzky KS, vytváří se seznam potřebných činností, jejich rozdělování…

Činnost KS zajisté potřebuje i finanční podporu a zajištění. Jak jsme již uvedli, dříve KS získávala prostředky na svou činnost různými bazary, akcemi, přijímáním cílených darů…

Inspirací či motivem k činnosti může být mnoho. Můžete uvést hlavní důvody, proč jste se rozhodly činnosti v KS věnovat?

MCH Mám to podobně. A velmi se mi líbí, že je to i tak krásně mezigenerační.

Věcí ovlivňující motivaci je zajisté i zpětná vazba. Jaká je zpětná vazba týkající se práce KS?

MCH Zpětná vazba ve smyslu hodnocení, ta není. Ale reakce obecně bývají pozitivní. Také to, kolik lidí se nakonec do akcí pořádaných KS zapojí – to je vlastně pro mě velmi povzbuzující.

Když by vinohradská KS z jakéhokoliv důvodu zanikla, skončila, čím myslíte, že by se to nejvíce, či nejdříve projevilo?

Předpokládejme, že čtenář tohoto rozhovoru by se rád do činnosti KS zapojil, ale třeba se stydí, třeba má strach, že když se zapojí a následně zjistí, že to není jeho „šálek kávy

MCH … a pokud by se někdo měl chuť zapojit a měl by strach, že nepokryje svými schopnostmi celé spektrum činnosti KS, nemusí se bát! Každý může začít dělat to, co se mu líbí, co mu dělá radost. Nikoho nenutíme k činnosti, která mu není příjemná. Mým cílem je, aby každý, kdo chce ve sborové oblasti něco dělat, měl možnost a dostal na to prostor a my mu případně pomohli to zorganizovat či nějak zajistit, bude-li to třeba. Ani to neznamená, že když se někdo zapojí, musí chodit na schůzky KS. I to tak provozujeme – schází se nás třeba čtyři, pět, ale pak na naplánovaných akcích spolupracuje i patnáct lidí – o kterých víme, že se na ně můžeme obrátit.

Čili něco jako síť spolupracovníků, příležitostných pomocníků…

MK I já to tak cítím, není to břemeno, každý si může zvolit, jakou činnost bude dělat a kdy.

MCH Já nevím, jestli to dovedu dobře vysvětlit. Nejen, že si myslím, že každý může v rámci KS dělat jen to, co ho těší, mít v tom svobodu, ale mít svobodu i v tom, zda se vůbec zapojit.

Kdybychom měli tento rozhovor pojmout jako výzvu, oslovení čtenářů k zapojení se do KS, co byste řekly?

MK … každá činnost i nápad, příspěvek, jsou vítány.

Poslední otázka: Obdivuji vaši energii, kterou sršíte, kde ji berete?

MCH Ano, souhlasím. Já musím říct, že mým velkým zdrojem je také rodina. Kdybych měla jiného manžela, byla maminkou jiných dětí, tak bych nemohla práci, kterou dělám, dělat.

Ptal se Dan Popelář