U nás v Mitfordu

Obyčejné i zvláštní příběhy, stejně jako charaktery obyvatel jsou tu podány s nesmírnou vlídností a s nadhledem věřícího člověka. Mitfordští jsou stejně jako jejich pastor lidé chybující, ustrašení, nemocní, poznamenaní svou minulostí, nedostatkem lásky či špatných rozhodnutí. A přesto se setkávají s nadějí, že život má smysl a že má cenu se snažit ho druhým udělat radostnější. A jde to i s humorem vůči vlastním slabostem a chybám, s údivem nad nádherným božím stvořením a s hledáním těch dobrých slov a skutků každý den znovu, i když se nám to včera třeba nepovedlo. Našla jsem v té knížce naději. A napadlo mě, že to nemusí být jen bible, ve které hledáme svědectví o lidech, kteří vzali vážně vztah s Bohem ve svém normálním životě. Mohou to být naše životy, naše sbory. Jsme na tom stejně jako v ti v Mitfordu: můžeme žít v naději, s očekáváním dobrých věcí a v jistotě, že i když se to dnes nepodařilo, Pán Bůh nám třeba dá šanci ještě zítra: příležitost k modlitbě, k návštěvě nemocných, příležitost uvařit něco dobrého a pozvat přátele nebo projevit lásku jinak, a tím změnit smutek nebo hněv v překvapenou vděčnost.

Ester Čašková