Z Husova kázání na druhou neděli po Kristovu narození

Lukáš 2, 41–52

Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

(…) Tu mají naučení matky i otcové, aby dětem svým Bohu sloužiti nebránili. Podruhé, aby když dítě co učiní, zvěděli příčiny, proč to činí a ne hned aby láli nebo se hněvali. A děti mají naučení, aby se na matku a na otce neosopovali ani nekřičeli; neboť tu Kristus pokorně se otázal matky a otce řka: Jak to, že jste mě hledali? A každý má naučení, ale zvláště prelát, aby více vážil prospěch duchovní v církvi svaté, než které příčiny světské, a aby více poslouchal Boha, než kterého člověka. Hle, tu proti vůli otcově a matčině Ježíš naplniv vůli otce Boha, aby každý, kdykolivěk pozná, že Bůh jiné chce, než otec a matka, aby vůli Boží naplnil. Hle teď otec a matka chtěli, aby byl Ježíš nezůstal v chrámě, a Bůh otec chtěl, aby zůstal v chrámě; proto Ježíš dí, že musel býti v chrámě, aby mistry učil, jakož mu otec nebeský rozkázal. Proti tomuto naučení svatému jsou obecně lidé, a zvláště kněží, již více váží přikázání lidské, nežli přikázání Boží, a tak více poslouchají člověka nežli Boha. A tak zavedli bludně poslušenstvím lid kněží, že mnozí praví a káží, že cožkolivěk přikáže papež, to mají lidé učiniti neb držeti, jakoby papež nemohl poblouditi. (…) Pak druzí praví, že jestli co přikáže vyšší, jako biskup nebo papež, zlého, ještě má poslouchati nižší; neb on hříchu nebude míti, ale ten, jenž přikazuje. Ďáblův jest tento šíp, aby každého uvedl v své poslušenství. (…) Protož ani ten, kdo přikazuje co zlého, ani ten, kdo poslouchá, nebude bz hříchu. (…)

Vybral Pavel Filipi