Vinohradské zlepšování

Práce jak na kostele – no opravdu to máme s tím naším sborovým domem stejné, i když je na něm napsáno, že to je modlitebna. Pokud se ale něco opravuje „po baráku“, tolik se to netýká sborového života a práce plynou, aniž si jich mnozí z nás vůbec všimneme. Když jsme se rozhodli před skoro deseti lety zrušit šatnu a vybudovat v ní sborovou kuchyni, došlo k prvnímu přemýšlení o tom, jestli první patro nerekonstruovat nějak koncepčně. Nakonec zůstalo u té kuchyně a zlehýnka jsme vylepšili kancelář sborové sestry.

Pak nastala v přemýšlení nad sborovými prostory pauza. Skončila asi před čtyřmi lety, kdy se začínal rodit nápad sáhnout do jednoho z center sborového života, dětské klubovny a sborové místnosti v prvním patře, a radikálně je změnit. První otázka, kterou bylo potřeba vyřešit, zněla: jak velká bude rekonstrukce a jak moc chceme prostory změnit? Otřepaný vtip o advokátech praví, že když se dva sejdou, mají tři právní názory na jednu věc. Evangelíci jsou na tom myslím o něco lépe, co hlava, to jeden nápad, ale i tak plánování směru změn v místech, kde sborové společenství žije, nebývá jednoduché.

Nelehký úkol naplánovat rekonstrukci po stránce funkčnosti místnosti a estetického výsledku celého díla svěřilo staršovstvo komisi, zpočátku vícehlavé, dnes se na jejích schůzkách schází čtyři nebo pět statečných sester a bratří.

Komise nejprve dala dohromady zadání, se kterým oslovila tři návrháře. Z dodaných podkladů pak vybrala návrh Barbory Veselé, podle kterého je už dnes upravená dětská klubovna a z větší části i sborový sál. Návrh byl představen sboru a více než půl roku visel na nástěnce v prvním patře. Dnes můžeme jeho část vidět uskutečněnou, sborový sál je nově vymalován a je připraven na změny, které přinese nový nábytek, předběžně plánovaný na příští rok.

Celé tohle shrnutí píši jen pro připomenutí, protože si myslím, že nově vymalovaná sborová místnost může vyvolat otázky po tom, kdo za celým návrhem stojí a kdo věnuje svůj čas tomu, aby byl návrh přenesen z papíru do sborových prostorů.

A kdo tedy za návrhem stojí? Pro ty z milých čtenářů, kteří Barboru Veselou neznají, bych uvedl jen dvě věci. Barbora Veselá je výtvarnice. Barbora Veselá je evangelička (duší i rodem). Rozhlédneme-li se po světském prostoru naší církve, najdeme její práce všude možně. Od kostela v Herlíkovicích, na kterém pracovala ještě se svým manželem, který odešel z časnosti tohoto světa před devíti lety, přes interiér kostela v Poděbradech, okolí fary v Novém Městě na Moravě, farní zahradu v Pardubicích, interiér kostela ve Valašském Meziříčí, Velkém Meziříčí, úpravy sboru v Kolíně, v Prostějově, Horní Krupé, fasádu kostela v Klášteře nad Dědinou, k interiéru kostela v Rumburku, výčet asi není úplný. Mimo prostředí církevní najdeme její rukopis na pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce, který je kousek pod kašnou Muzea na Václavském náměstí, natočený do směru, kterým Jan Palach běžel. Na pomníku pracovala se svým mužem a také s architektem Čestmírem Houskou.

Protože bych rád pro příští Hrozen připravil rozhovor s Barborou Veselou, chtěl jsem požádat ty z vás, kdo byste měli chuť, abyste na papírek napsali otázku, kterou byste chtěli sestře Veselé položit, a vhodili ji do krabice připravené v prvním patře do 20. září. Rád bych je pak použil při přípravě na rozhovor.

Matěj Cháb