Pár slov o táboře

Ptenský Dvorek 2015

Letošní tábor jsme prožili již podruhé na Ptenském dvorku, sokolském tábořišti nedaleko Prostějova. Sjelo se nás okolo padesáti, členů vinohradského sboru i přátel z menší či větší dálky, kteří s námi rádi jezdí. Počasí bylo kromě jednoho dne teplé až horké, a tak jsme s radostí využívali místního bazénku k osvěžení. Táborová lékařka Eliška měla díky Bohu letos na práci jen drobná ošetření. V kuchyni vládl Pavel Coufal a Petr Uličný, vše co uvařili, bylo moc dobré, asi nejvíce to ocenily maminky, které po celý rok doma vaří… Nad duchovním pokrmem bděl Petr Sláma. Ovoce božího Ducha podle Galatským 5,22 (láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota a věrnost) bylo naším tématem dopoledne. V ranních, večerních pobožnostech a v programech s dětmi jsme se střídali. Zapojilo se hodně dospělých, což bylo moc prima, protože se to tak stalo pestřejší… Odpoledne se hrála dobrodružná sci–fi hra, kterou připravila Terezka Uličná a Dan Slanina, někteří ze starších konfirmandů jim pomáhali. Nechyběly napínavé honičky, stopovačky, noční bojovka a honba za pokladem.

V pátek jsme se vydali na výlet. K zámku v Ptení jsme sice nedorazili, ale nanuk v místním smíšeném zboží potěšil možná více… Každý večer po uložení dětí jsme měli další program, který se někdy protáhl do pozdních hodin. Mikuláš nám připravil „Husovy listy z Kostnice“, Jana Melicharová se s námi podělila o dojem z knihy o Janu Toufarovi, hovořili jsme také o aktuálním děním okolo uprchlíků. Jeden večer jsme strávili u ohně a opékali jsme si buřty. Poslední večer jsme si s konfirmandy povídali o otázkách, které je nebo nás zajímaly a byly anonymně vhozeny do krabice. V neděli po bohoslužbách a úklidu jsme se začali pomalu rozjíždět do domovů, některé rodiny autem, velká parta vlakem, plni dojmů z pohodového týdne.

Jarmila Raisová

… a očima těch mladších

Jako každý rok se i letos uskutečnil rodinný tábor Vinohradského sboru. Harmonickou prázdninovou atmosféru však narušila červenobílá páska, zákazy vstupu, inkognito zaměstnanci vlády… Rodiče se zdáli být pořád stejně bezstarostní, jakoby šlo o pouhou rekreaci. Děti však byly s hrozbou seznámeny důkladněji. Všude kolem nich se objevila podivná zóna plná nebezpečných patvorů, prasečích mutantů… a také materiálu velice příhodného pro vědce. Od nejmenších až po teenagery tedy museli pod vedením zkušenějších podstoupit dramatický výcvik přímo v terénu. Dokonce ani v noci jim nebylo dopřáno zaslouženého odpočinku, když se museli plížit mezi chroptícími individui a dalšími příšerami. Ani tato neblahá situace však nemohla zkazit každoroční dobrou táborovou náladu. Stejně tak jako společné pobožnosti. A kuchařské výtvory Petra a Chobota v kuchyni nebo osvěžení v bazénu, obzvláště v poledních vedrech. Skrz nebezpečnou zónu se osazenstvu dokonce podařilo probojovat i na výlet. A nakonec byli všichni odměněni nejen sladce, ale i tajemnou kovovou koulí nalezenou po dlouhém pátrání v lese. Ačkoliv v malém azylu uprostřed zóny se všem líbilo, nakonec jsme se odtamtud museli probojovat. Vstříc škole a novému školnímu roku. Ale to už je další příběh.

Adelaida Wernischová