Cestovní deník Marty, Kuby, Emana, Sama, Dana, Blanky a Bětky Curych 10.–14. března 2016
Díky ekumenickému projektu Prahy, Marburku a Curychu TRIPOLIS mohli vyjet naši konfirmandi s doprovodem do curyšského sboru Unterstrass–Oberstrass. Pod vedením Andrey Belequa pro ně byl připraven zajímavý program – v rámci projektu Brot für die Welt pekli a prodávali spolu s místními konfirmandy housky; jeli se podívat do Kostnice do muzea M.J. Husa a měli možnost prohlédnout kulturní i architektonické skvosty Curychu. Také se aktivně podíleli na přípravě a realizaci rodinných bohoslužeb.
10. 3. Na nádraží jsme se sešli všichni a včas! Natěšeni na nová dobrodružství. Už jen zkontrolovat pasy a naše noční jízda může začít.
Hned na prvním hraničním přechodu jsme zažili první dobrodružství – při kontrole zavazadel označil cvičený vlčák jeden kufr. Chvíli jsme se strachem vyčkávali, komu z nás tento kufr vlastně patří. Nakonec se ale ukázalo, že šlo o kufr jednoho velmi upovídaného a neodbytného pána, který seděl hned za námi. Musel jít na hloubkovou kontrolu, aby se prokázalo, že nepřeváží žádné zakázané látky.
11.3. Dál už cesta probíhala jako po másle. Všichni jsme poklimbávali až do Curychu, kde už nás v brzkých ranních hodinách vyhlížel Lucius (jeho jméno jsme si snadno zapamatovali díky hlubokým Martiným znalostem knižního bestseleru Harryho Pottera), který nás zavezl na faru do Unterstrassu. Ve sboru pro nás připravili komfortní nafukovací matrace, takže nic nebránilo tomu, abychom ještě honem na několik minut dohnali spánkový deficit z cesty. Příliš jsme ale nelenošili. Už na nás totiž čekala opulentní snídaně, kterou jsme si skutečně vychutnali. Lucius nás navíc pohostil výtečnou kávou, která některým z nás otevřela zcela nečekané obzory světa pražených bobů. Plně spokojeni jsme vyrazili na prohlídku curyšských krás a bylo jich skutečně mnoho – průzračnost a čistota místní řeky Limmat, Grossmünster (obrovský univerzitní kostel, z jehož věže jsme byli upozorněni na jednoho místního, hlasovým fondem obdařeného ale evangelizačně neúspěšného, curyšského misionáře). Nenechali jsme bez povšimnutí ani muže, kteří zametali střechy domů krásnými proutěnými košťaty – něco takového jsme jinde skutečně neviděli (Lucius prý také ne). Když jsme se vrátili do sborového domu, připravila pro nás jedna velmi milá paní oběd „bez konce“ – vše, co nám jen na očích viděla, nám zařídila. Později odpoledne jsme se setkali s Andreou, která zajišťovala celý náš curyšský pobyt. Řekla nám mnoho zajímavostí o Švýcarské reformované církvi a o jejich sborech Unterstrass a Oberstrass v Curychu. Pak nás provedla kostelem v Oberstrassu. Při tom jsme mohli zažít nemalé množství adrenalinu při výstupu na věž, protože jsme měli 15 krátkých vteřin na úprk od obrovských zvonů výš do věže, než začaly důrazným tónem odbíjet aktuální čas. Když se nám opět vrátil sluch, mohli jsme se kochat úžasnými výhledy na celý Curych.
Večer jsme pekli housky spolu s dětmi ze sboru v moderním sborovém domě, který nás oslovil krásnou knihovničkou a úžasnými hračkami.
12.3. Dopoledne jsme prodávali večer pečené housky spolu s konfirmandy z Unterstrassu i Oberstrassu. To byl velkolepý zážitek – velmi milé staré dámy, které jsme na ulici často přesvědčili o tom, jak nutné je zakoupit si housku a podpořit tak akci „Brot für die Welt“. Také rodiče často kupovali housky pro své děti. My sami jsme měli možnost ochutnat naše výtvory – housky byly vynikající, téměř jako croissanty! Později jsme jeli do Kostnice. Cesta vedla nedaleko města, kde bylo vynalezeno Maggi. První místo, které jsme v Kostnici navštívili, byla řecká restaurace. Před jídlem jsme zazpívali píseň „Čeho třeba Bůh nám dá“. Když to slyšela maminka majitele restaurace, přišla k našemu stolu, pozdravila nás a osobně nám popřála dobrou chuť. Byla trošku legrační, protože tam celou dobu vše organizovala a její muž byl naopak zcela tichý a nenápadný – jen tiše seděl. Když už jsme byli v Kostnici, neopomněli jsme (jak jinak!) navštívit Husovo muzeum. Všechny popisky byly v češtině – super! Velmi jsme se pobavili nad jednou interaktivní tabulí, která fungovala skutečně příšerně (a to již před naším vyzkoušením).
Večeře nám byla velmi milým překvapením – dostali jsme sýrové fondue! Téměř nikdo z nás předtím něco takového nejedl. Byla to skutečná dobrota a společenský zážitek, při kterém jsme se hodně nasmáli.
13. 3. V neděli dopoledne se konaly bohoslužby. Hráli jsme při nich divadelní představení – no, bylo to zajímavé, ale úplně jsme nepochytili pointu příběhu. Sborová prostora je v Unterstrassu spojena s kostelem velmi důmyslným spletitým podzemním komplexem. Samotný kostel byl krásný a moderně zařízený. Po sborovém obědě jsme vzali všechna svá zavazadla a vydali se do národního muzea, podívat se na výstavu DADA. Byla velmi zajímavá – zvlášť možností psát a kreslit po zdech. Nakonec jsme ještě nakoupili domů pár drobností z cest. Cestou do Prahy jsme spali jen velmi málo, ale měli jsme tak dostatek času popřemýšlet o všech zážitcích těchto několika dní. 14.3. Dobře jsme dorazili domů, plni mnoha krásných zážitků. |
číslo 165, duben 2016 Obsah Jsme lidé naděje?Z přímluvných modliteb, které zazněly v našem sboru Cestovní deník Pobožnost Ester Čaškové na první schůzi nového staršovstva Nové staršovstvo zvolené na sborovém shromáždění 3.4.2016 Program Noci kostelů 10. června 2016 Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |