Pobožnost Ester Čaškové na první schůzi nového staršovstva

Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: ²Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ³ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. ⁴Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

1 Petr 5, 1–4

Jestliže má církev fungovat, musí mít nějaké řády. Musí být jasné, kdo může kázat, kdy a kde se konají bohoslužby, koho je možné pokřtít a jak se vysluhuje Večeře Páně, i to, na co se užívají peníze. Ale při všem obyčejném spravování se církev přece jen od jiných lidských spolků liší.

V mnohém jsme dědicové lidu Izraele, který vyznával: Hospodin je můj Pastýř, nebudu míti nedostatku. Starozákonní zbožnost, jak ji známe z příběhů Izraelského lidu, není na rozdíl od pohanských rituálů mechanickým uctíváním – obrazu, kamene, ale je to věc vztahu, poslušnosti a důvěry. Uctívat obraz je něco docela jiného než poslouchat pastýře, který mě vodí po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

Označení pastýře používal i Pán Ježíš. Bylo to tehdy ze života a každý věděl, jak se dobrý pastýř chová. Církev pak začala používat tento termín pro toho, kdo stál v čele věřícího společenství a byl pověřen pečovat o něj.

Pastýř má velkou zodpovědnost: musí najít pastvu pro své stádo, vést ho po dobré cestě a také ho držet pohromadě. Všelijaké štěpení církve se dálo už tehdy a představitelé sborů měli usilovat o jednotu. Ale pastýř se také osobně stará o jednotlivé ovečky, věnuje se zvlášť těm, které zabloudily. A za svoje stádo se také bije – v době pronásledování křesťanů byli vůdčí osobnosti často zatýkány, mučeny a popravovány. Role pastýře tedy vyžaduje nasazení vlastního života.

Tradice reformované církve už po staletí drží biblickou linii pastýřů: pastýři, presbyteři nebo biskupové jsou ti, kteří byli pověřeni službou v církvi. Je to určitý úřad a hodnost. Ale není určena k tomu, aby se člověk povyšoval. Je to povolání od Boha ke službě pro druhé. Jenomže v našich očích je často ten, kdo je Bohu nablízku, kdo zachází s „posvátnem“, o něco svatější než obyčejní lidé. A tak se takové zvláštní postavení může stát pokušením. A to v těch nejsvětštějších podobách: v hamižnosti, pokušení moci a v pýše. Bylo to tak od začátku. Jinak by apoštol nemusel psát svoje napomínání:
Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni, nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. v.2–3

A tak je třeba připomínat: to stádce není vaše, milí pastýři a presbyteři. To stádce je Boží majetek a vy jste tu proto, abyste mu sloužili! To je koneckonců správný obsah slova „vládnout“ – znamená to spravovat, pást, pečovat. Příliš často na to zapomínají všichni, kdo bývají postaveni do čela národa či státu. Vláda je úkol a služba. Také vy presbyteři jste pověřeni tím, abyste sloužili. Pán Bůh čeká, že se to naučíme právě od něj. Vždyť Ježíš Kristus přišel, aby sloužil, ne aby si dal sloužit.

A v tom je ten fígl: Pán Bůh panuje nad světem tím, že se o něj stará, nevyužívá ho sám pro sebe, nehojí si na něm ani svoje touhy ani mindráky! Boží kralování je v tom, že usiluje, aby se nám dobře vedlo. Dává slunce i déšť (a to na spravedlivé i nespravedlivé!) Prostírá svou ruku a my se sytíme.

A Ježíš jako Pastýř jde ještě dál: nejen, že vodí svoje ovce na dobré pastviny. On za ovce vydává svůj život! Jde mu o to, abychom měli život a měli ho v hojnosti! K tomu směřuje jeho hlavní služba – odpouštění hříchů a jeho vítězství nad smrtí. Jde mu o to, nejen aby se nám dobře žilo, ale abychom před sebou měli také smysl a cíl života a mohli žít beze strachu.

K dosvědčování téhle Boží služby světu Kristus povolává i nás. Je to veliká výsada, že máme tlumočit dobrou zprávu, pozitivní postoj ke světu, k lidem. Lidé se mají dozvědět o Boží lásce. O Boží touze být s námi. O všem, co už pro nás udělal – a aby mu uvěřili a vzdávali chválu. Všecko se má dít k jeho slávě. (Soli Deo gloria)

a tak se své služby nebojte. Jedinou podmínkou toho, aby to byla služba dobrá, je vaše víra a upřímná touha být Bohu k dispozici s tím, co umím a čím jsem.

Modlitba

Děkujeme za to, že smíme být tak blízko tvého díla, že nás povoláváš za spolupracovníky. Dej, ať to dokážeme vnímat jako výsadu a radost. Vždyť máme být svědky o tvé dobrotě, o tvé laskavosti, dosvědčovat tvé odpuštění a naději pro každého člověka. Prosíme o dar Ducha svatého, aby nás vedl k moudrosti.

A prosíme také za tento sbor, za lidi, kterým máme sloužit. Ty sám jsi jejich pastýř, znáš jejich bolesti a trápení. Buď jim nablízku, posiluj, těš a dávej naději ve výhledu ke tvému království.