Kazatelská stanice Františkovy Lázně Z návštěvy v západních Čechách V neděli 4. 6. neměly bohoslužby v našem sboru úplně obvyklý průběh. Při bohoslužbách nezněly, tak jak je to obvyklé, pouze varhany nebo příležitostný klavírní doprovod, ale doprovázel je hned celý orchestr – soubor žesťových nástrojů, na které hráli naši souvěrci z Německa. A tak se stalo, že při bohoslužbách zněla v našem sboru trochu i němčina. Dovolte, abych se s vámi podělil i o svůj osobní zážitek. Františkovy Lázně – historie Asi každý ví, co to jsou Františkovy Lázně a kde jsou. Ve městě, které leží cca 5 km od Chebu, jsou známé lázně, jedny z nejvýznamnějších v Západočeském kraji. Vedle Karlových Varů a Mariánských Lázní ty nejznámější. I když léčivé účinky tamějších pramenů byly známy již v 15. století, město Františkovy Lázně bylo založeno mnohem později, až v roce 1793 císařem Františkem I., a to jako první slatinné lázně na světě. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, ale byla tehdy prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech ostatních německých lázní. Dnešní Františkovy Lázně, nejkrásnější a nejromantičtější lázně u nás, vznikly na území pramenů, o nichž jsou první písemné zprávy již z roku 1406. Šlechta i prostí lidé byli tehdy ochotní cestovat i mnoho dní, aby využili léčivé síly hlavního pramene, později nazývaného Františkův. Samo založení lázní bylo zásluhou až lékaře Dr. Vincence Bernarda Adlera, který nechal pramen vyčistit a nad ním postavit pavilón. Svým jménem se pak obrátil na samotného císaře a roku 1792 byla započata výstavba lázeňské osady. Architekt abbé Tobiáš Gruber slavnostně předal své dílo, současnou Národní třídu na obou stranách uzavřenou francouzskými parky, dne 27. dubna 1793. V roce 1812, navštívil pak lázně i samotný císař František, podle něhož byly lázně přejmenovány na Ves císaře Františka. Status města dostaly Františkovy Lázně až roku 1865. Minerální voda z Františkových Lázní se tehdy vyvážela téměř do celé střední Evropy. Františkovy Lázně vznikaly tedy v období klasicismu a empíru. Tehdejší architektura určila jejich základní stavební ráz. Původní žlutobílá barva fasád v lázeňském centru je dodnes typickým znakem tohoto malebného a nejlépe zachovalého klasicistního města. Zdejší jedinečná příroda nabízí tři léčebné zdroje. Rašelinu, která vznikla na konci doby ledové a je využívána k zábalům a ke koupelím, dále celkem dvacet dva minerálních pramenů, které se využívají ke koupelím a k pitné kůře, a minerální plyn, který se aplikuje řadou různých léčebných metod. Františkovy Lázně jsou známé zejména léčením ženské neplodnosti, dále léčením nemocí pohybového aparátu a nemocí srdce a cév. Dodnes se hovoří o kouzelné moci sošky malého Františka, která stojí nedaleko Františkova pramene. Traduje se, že jedno sáhnutí na intimní místečko sochy způsobí, že žena do roka a do dne otěhotní. Nevím, jestli je to jen oblíbená průpovídka turistických průvodců, z osobní zkušenosti však vím, že to tak, alespoň u nás, fungovalo. Se ženou jsme tam byli na svatební cestě. Zdroje minerálních vod a celé zřídelní struktury prošly postupným vývojem a stále je potřeba je chránit. Již v roce 1866 bylo stanoveno ochranné pásmo s poloměrem 1500 m se středem na zdroji Solný. Toto ochranné pásmo prošlo pak dalším vývojem a ochrana je nutná především před možnou hornickou činností dodnes. Dnešní definitivní ochranná pásma byla stanovena až po změně režimu (za příznivějších společenských podmínek) nařízením vlády, a to na základě dalšího komplexního průzkumu a zhodnocení. Jednotlivá ochranná pásma respektují zákaz těžby hnědého uhlí v rozsahu všech tří stupňů ochrany. Františkolázeňský sbor Františkovy Lázně mají však také jednu zajímavost z hlediska naší církve, Českobratrské církve evange- lické. Nejsou sice samostatným sborem, přesto mají svůj evangelický kostel (vedle kostelů katolických a pravoslavného) s pravidelnými bohoslužbami. Jsou kazatelskou stanicí sboru v Chebu. A vzhledem k tomu, že nejčastějšími návštěvníky bohoslužeb jsou lázeňští hosté z velké části ze sousedního Německa, probíhají bohoslužby vždy v českém a německém jazyce. Kázání, čtení z Bible i veškerá ústní sdělení probíhají nejprve česky a potom totéž v němčině. A stejné je to i s písněmi. Vybrané písně jsou vždy označeny podle českého i německého evangelického zpěvníku. A tak přítomní Češi zpívají česky a přítomní věřící z Německa současně německy, a to, alespoň v současné době, bez pravidelného doprovodu varhan, i když varhany v kostele jsou. Zážitkem je potom společná modlitba Otče náš. Češi se nahlas modlí česky současně s Němci, kteří modlitbu říkají samozřejmě německy. Dovedu si přestavit, že takové bohoslužby jsou náročné především pro faráře. Vše, co řekne česky, vzápětí opakuje i německy. Účastníků bohoslužeb sice nebývá – alespoň podle našich měřítek – mnoho. Průměrná účast se pohybuje tak do 10 osob. Každou neděli odjíždí farář ihned po bohoslužbách do blízkého sboru v Chebu, který je hlavním místem sboru, kde se konají bohoslužby, tentokrát ale již jen česky. Tak, jak to známe i z ostatních našich sborů. Cheb Sbor v Chebu má kromě svého hlavního sídla celkem 5 kazatelských stanic v obcích v blízkém okolí. I když pravidelné bohoslužby se z těchto pěti míst konají kromě Chebu jen ve Františkových Lázních, jistě to není pro místního faráře lehké. Tím je v současné době bratr farář Petr Tomášek, pozoruhodnou osobností ovšem byl, a vlastně stále je, bratr farář Lubomír Líbal, nyní již v zaslouženém důchodu. Ten v chebském sboru, a tím i Františkových Lázních, působil již od roku 1953 až do roku 2008, tedy celkem 55 let, nejprve jako vikář, ale od roku 1958 již jako farář. Kromě toho byl určitou dobu i západočeským seniorem. Chebským farářem byl dlouhých 50 let. Za zmínku stojí i to, že samotný evangelický kostel Petra a Pavla ve Františkových Lázních stojí vlastně jen přes ulici od dalšího památného místa, kde stávala od roku 1875 až do roku 1938 židovská synagoga, poměrně výstavná, Byla postavena v tehdy módním tzv. maurském stylu. Fungovala k bohoslužebným účelům až do okamžiku, kdy bylo území Sudet na základě Mnichovské dohody postoupeno nacistickému Německu. Ihned po anexi byla budova stejně jako vedle stojící dům Židovské náboženské obce a židovské nemocnice terčem fanatického řádění nacistů. Jelikož soubor domů byl na rohu ulice, nebyl problém je násilně vydrancovat a potom i vypálit, aniž by došlo k většímu poškození sousedních „árijských“ objektů. Místní židovský hřbitov byl za okupace zcela zdevastován a nezbylo z něj vůbec nic. Trosky synagogy byly odklizeny až roku 1944. Prakticky všichni židovští obyvatelé Františkových Lázní zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Parcela, kde synagoga stávala, je dodnes nezastavěna a je zde umístěn pouze skromný památník. Do Františkových Lázní teď rádi jezdíme. Je tam opravdu krásně. A pokud jsem tam v neděli, nezapomenu zúčastnit se popsané bohoslužby. Petr Kubánek |
číslo 184, červen 2018 Obsah Divíme seZe synodu Noc kostelů 2018 Ladislav Heryán Kazatelská stanice Františkovy Lázně Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |