Zdroje veselé mysli IV

Marie Benedict: Lady Clementine
V knížce vypráví americká autorka příběh pozoruhodné ženy Clementine Hozierové, která se v září roku 1908 stala manželkou Winstona Churchilla.

Obsáhlý román, psaný deníkovou formou, začíná 12. zářím 1908 a končí 12. květnem 1945. Zachycuje neobyčejný život Clementine nejen jako milující ženy a matky, která významnému politikovi a později státníkovi zajišťuje oporu v rámci rodiny, ale zároveň je od počátku jejich manželství i jeho nejbližší spolupracovnicí. Tato role se pro ni – ženu s neobvyklým zájmem o politické dění a především o ženské volební právo, sociální a humanitární problematiku – ukázala být jako stvořená. V těžkých časech druhé světové války dokázala naplno využít své životní a pracovní zkušenosti i postavení ženy premiéra ve prospěch celé Británie a jejích obyvatel. Tato kniha nechává otevřenou jednu otázku i pro čtenáře – kdyby tehdejší doba umožnila Clementine stát se svébytnou političkou, dokázala by prosadit lepší postavení žen ve Spojeném království?

Kay Redfield Jamison: Neklidná mysl – Můj příběh bipolární poruchy
Emotivní popis této vážné duševní nemoci od americké psycholožky, psychoterapeutky a odbornice na tuto chorobu, kterou samotnou tato porucha přepadla poprvé na střední škole.

Od té doby střídavě bojuje a léčí záludnou nemoc u sebe a později i u svých pacientů. Kniha otevřeně odhaluje všechna zákoutí nemocné mysli i zmučené duše, každodenní zápasy o zachování duševní rovnováhy, to, jak je těžké přijmout nejen vlastní diagnózu a obtíže, které přináší léčba lithiem, ale především jak si odpustit vlastní selhání odmítáním a přerušením léčby, následné těžké ataky – v manické i depresivní podobě nemoci.

Především je však tato kniha svědectvím o síle lásky, přátelství rodiny, přátel i životních partnerů, ošetřujících lékařů, kolegů i nadřízených. Bez jejich trvalé opory, pochopení a trpělivosti by Kay na osobní ani profesní životní cestě neušla ani krok.

Motto knihy:
„Občas přemítám, zda by mi byl klidný nerušený život vůbec vyhovoval – přesto ale po něm někdy toužím.“
George Gordon Byron

Bára Uličná