Vinohradský sbor ČCE

Kázání Matěje Chába na Vinohradech 26.10.2021

čtení Mt 4, 1–11

text: Jonáš 3

Milé sestry, milí bratří
Bůh se Jonášovi ozývá podruhé, se stejnou věcí – jen o trochu více „prorocky“: provolávej, co ti uložím – buď mou hlásnou troubou. Jonáš ví, že za troubu už byl, z vlastního přičinění, když Hospodina napoprvé neposlechl a snažil se utéct. Tehdy byl člověkem tak blízkým každému z nás, když si myslel, že jsou místa, kam Hospodin nedohlédne.

Z toho, co následovalo, poznal dvě věci: jednak, že není místa – na zemi, nad zemí, v podzemí, pod vodou – prostě nikde, kde by ho Hospodin nenašel. A pak, že ho Pán Bůh má rád. I když utíká, i když ztratí všechnu naději a hledá nejkratší cestu do pekel.

A když mu to všechno došlo, zpíval svůj žalm, zpíval slova, která jsme četli při zahájení dnešního shromáždění: A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! Jen s touto jistotou mohl ve svém žalmu slíbit: V srdci svém Bohu oddaný, co jsem slíbil, splním, v Hospodinu je spása.

Ta základní změna, oddanost srdce, nepřichází ze strachu a z donucení. Nepřichází až poté, co se dostane na pevnou zem. Přichází v nejistotě trojí temnoty: v noci, v temnotě mořských hlubin a ve tmě rybího břicha. Tam Jonášovi dojde, že ani když se chce vrhnout do pekla, není v tom sám. I v té největší beznaději pocítí záchrannou ruku.

Paradoxně nachází také svobodu v tom, že poslechne. Rozhodnutí jít do Ninive není vnucené. Vychází z důvěry, že s pomocí Boží bude pevně stát tam, kde je třeba. Ve svém Labyrintu světa věnuje Jan Ámos Komenský svobodě Bohu oddaných srdcí jednu kouzelnou kapitolu, na jejímž samém závěru píše:
Blahoslavená porobo synů Božích, nad niž nic svobodnějšího vymyšleno být nemůže: kde člověk Bohu samému se podrobuje, aby jinde všudy rozvázán byl! Nešťastná světa svobodo, nad niž otročtějšího nic býti nemůže: kde člověk samotného Boha nedbaje, jiným věcem mizerně se v poddanství dává; jmenovitě, kde slouží tvorům, nad nimiž panovati měl, a odporuje Bohu, jehož poslouchati měl.

Smrtelníci, kéž tomu rozumíme, že jediný jest, jediný toliko vyšší nad nás, Hospodin. Učinitel náš a budoucí soudce, který sám moc maje rozkazovati nám, nerozkazuje nám však jako otrokům, ale jako dětí nás zve k poslušenství svému, svobodné nás a nesvázané, i když posloucháme, míti chtěje. A tak je jisté, že Kristu sloužiti znamená kralovati. Neboť poddaným Božím býti větší je sláva, nežli všeho světa monarchou býti.

Vraťme se do Ninive. Nevíme proč a jak, ale Ninivští byli na slovo Hospodinovo připraveni. Naslouchali s bázní a úctou a uvěřili.

V čele se svým králem – tehdy nejmocnějším mužem široko daleko – pochopili, že je něco špatně. Tak špatně, že dohlédli na konec svých dnů. A neměli žádnou pochybnost, co se pak stane – to slovo „Ninive bude vyvráceno“ znamenalo totální zkázu a zánik města. Bez naděje na život. Kdyby ninivští vyhlásil totální zkázu, stejnou řečí jakou vyhlásil těm dvěma městům, kdysi dávno. A tak se ocitli na rozcestí. Stejně jako Jonáš, když k němu Hospodin promluvil poprvé i podruhé, stejně jako my, když se nám zdají cesty, na které nás Hospodin zve, spíše cestami vedoucími do záhuby nežli k životu, měli i v Ninive možnost volby.

Nejprve volby víry o celé té zvěsti – oni se prostě mohli tomu chlapíkovi, který přišel ze skoro tisíc kilometrů vzdálené země, vysmát. Nevěřit mu ani slovo a žít dál.

Pak volbu víry spojenou s určitým pocitem beznaděje. Mohli uvěřit, že už se nedá nic dělat, že to je stejně jedno, a začít si užívat dne – protože věděli, že za čtyřicet dnů už tu nebudou.

Nebo si mohli myslet, že se dá před Hospodinem utéct – v tomto příběhu by rozhodně nebyli první. Mohli se sbalit a odejít z města a doufat, že až to přijde, budou na míle daleko.

Taková jsou pokušení v době těžké volby, kdy se nám vedle té úzké brány nabízí ještě hodně bran širokých.

V Ninive si svobodně zvolili jinou cestu. Uvěřili Bohu. Vypravěč tu používá úplně stejný výraz, jaký najdeme v příběhu o Abramovi – když jemu Hospodin zaslíbí, že jeho potomků bude jako hvězd na nebi, Abraham tomu uvěří. Z hebrejského slova, které autor knihy Jonáš pro zrození důvěry u Ninivských, vyrostlo také slovo Amen, kterým dnes potvrzujeme důvěru v to, že nás Hospodin slyší.

Ninivští k tomu, co slyšeli, řekli svoje Amen, svoji naději upnuli k Bohu, k jeho milosrdenství. A začali jednat. Zastavili život každé živé duše ve městě a složili důvěru v Hospodina, v jeho slitování.

Svoboda, kterou nám Bůh dává, před nás často klade podobné volby – když nám někdo známý nebo neznámý řekne, že jdeme po cestě do pekel a na tu že nás Pán Bůh neposlal, když si to sami začneme myslet – co pak máme dělat: nevěřit? Zdrhnout? Nebo otevřít srdce a hledat, která cesta je dobrá.

Ninivští našli naději v možnosti pro ně vlastně nepředpokládané: „Kdo ví – možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“ Slovo Hospodinovo vyvolalo reakci – změnu, pokání.

Máme to v mnohém jednodušší nežli Ninivští. Slova evangelia nám dávají opravdu pevnou naději, že se Hospodin nad námi slituje, tak jako nad Ninivskými. Naději, že i když se motáme po zlých a špatných cestách, máme v každém okamžiku života možnost se obrátit, ty špatné cesty opustit a zkusit šlapat jinudy. Když si přestaneme myslet, že stejně už nic nemá cenu nebo že se všechno točí kolem nás, a změníme se tak jako Jonáš, tak jako Ninivští, tak máme cestu k životu otevřenou.

A slova evangelia nám také ukazují dobrý směr pro naše rozhodování. Čtení, které jsme dnes slyšeli, není s textem dnešního kázání propojeno jenom dobou čtyřiceti dnů.

Ježíš se na poušti také rozhodoval a promýšlel, jak má své poslání naplnit. Pokušitel mu předkládal alternativní cesty, které jakoby byly blízké dobrým úmyslům: Kdyby se rozhodl ho poslechnout, mohl nasytit všechny hladové, mohl vládnout světu za malou úlitbičku, poklonu pokušiteli, prosadit alespoň část programu lásky.

Mohl si rychle získat autoritu nějakým tím menším zázrakem. Třeba by si lidé řekli, že když ho nosí andělé a vládne světu, bude dobrým vůdcem a zachránce Izraele. Že se při tom sem tam pokloní ďáblu, ani tak nevadí, hlavně že je co jíst a že to těm přivandrovalcům, migrantům a nepřizpůsobivým nandáme, když On vládne světu. Bohu díky, že v tomto příběhu máme nápovědu pro naše rozhodování, a že si sem tam díky tomu vzpomeneme, že ďáblu, i když je krásný chytrý a mocný, máme vždycky říci „ne“.

Ježíš v pokušení volil složitější svobodu před jednoduchou porobou – utvrdil se v poslání spasitele světa nad časem a místem. V tom potvrdil Hospodinovo milosrdenství a jeho soucit s každým z nás, které Ninivští tušili.

Na nás je, abychom nebrali na lehkou váhu slova o tom, že žijeme špatně, my sami nebo celé naše město, byť je pronáší neznámý a možná trochu podezřelý cizinec. Abychom nehledali lehké cesty za nějakou malou úlitbičku. Abychom se uměli obrátit a dát životu nový směr. Na první pohled možná riskantní, nepohodlný.

V důvěře, že nejsou místa, kam by nedosáhlo Hospodinovo milosrdenství, stále mysleme na to, abychom měli v zákoně Páně svou zálibu a v neposlední řadě i na to, že nás Hospodin zve k poslušnosti a tím paradoxně ke svobodě a volnosti.

Amen

číslo 213, říjen 2021
předchozí   další

Obsah

Kázání 26.10.2021
Přímluvná modlitba
K výročí deportací
Povolební zamyšlení
Zdroje veselé mysli IV
Konfirmační víkend
Výlet na Okoř
Zprávy ze staršovstva 14.10.2021
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).