Kouzlo nechtěného

Během své dovolené v Luhačovicích jsem si v kapli sv. Alžběty, která se nachází poblíž kolonády, všimla na nástěnce vzkazů – dopisů dětí. Některé jsou k pousmání, jiné k zamyšlení. Ráda se s vámi o některé z nich podělím (přepis je doslovný):

Milý Bože, já jsem Čech a co ty? František

MILÍ BOŽE, CHTĚLA BYCH SE VDÁVAT, ALE NIKDO MĚ ZATÍM NECHCE. KRISTÝNKA

Milý Bože děda říká že když byl malý ty už jsi byl tady. Kolik je ti vlastně let? Daniel

Milý Bože, pošli, letos Milana Novotného na jiný tábor. Petr

Milý Bože to je moc dobře, že každé dítě má maminku a tatínka. Jak moc dlouho ti trvalo než jsi na to přišel? Anežka

Bože můj já bych se chtěl jednou koupat v penězích. Lukášek R. Děkuji

Milý Bože, proč se musím modlit, když stejně víš, co chci? Ale když tě to potěší, tak já se tedy modlit budu. Zuzana

Milý Bože, na karnevalu budu za čerta. Nebude ti to vadit? Pepík

Milí bože, moc se mi stýská po těch, kteří už s námi nežijí. Pozdravuj je ode mě. Tvoje Lucinka

Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. DRŽ SE Filip

Jarmila Raisová