Dojmy ze Země vycházejícího slunce (4)

Na jednom výletu do skanzenu pod horou Fudži jsme si vypůjčili tradiční kostýmy, takové, jaké nosili japonští samurajové. Oblékání byl pravý obřad, každému z nás se věnovala jedna Japonka. Kostýmy byly opravdu výstavní, posuďte foto!

Ve vyprávění o Japonsku ještě nebyla řeč o národním sportu „sumo“. Jak jsou Japonci postavou drobní, štíhlí, tak se tam najdou i obři s postavou kolem 150 kg. Nejlepší zápasníci požívají velkou slávu. Princip sportu spočívá v tom, že v kruhu o průměru asi 5 m se do sebe zaklesnou dva zápasníci a cílem boje je, aby vítěz soupeře z toho kruhu vytlačil.

Tak jsme jednou dostali bláznivý nápad a na chodbě hotelu jsme uspořádali turnaj „sumo“ členů orchestru za hlasitého povzbuzování kolegyň. Pro mne turnaj nedopadl nejšťastněji. V jednom zápase se do mne soupeř zabořil loktem tak bojovně, že jsem utrpěl zlomeninu hrudní kosti. V zápalu boje jsem si ale zranění vůbec nepřipustil a zápas jsem vyhrál! Zbytek zájezdu jsem ovšem musel dokončit s velkým přemáháním, snad si to umíte představit – držet s tímto hendikepem housle levou rukou vykroucenou vpřed a podávat náročný výkon u prvního pultu, tedy hned pod dirigentem.

Zbývá dodat, že celý turnaj v sumo ovšem skončil bez vítěze – rozehnal nás totiž recepční, protože jsme v hotelu rušili klid… Píši o tom abyste věděli, že my muzikanti nejsme jen ti důstojní pánové ve fraku na pódiu, neboť v mnohých z nás zůstal kousek něčeho klukovského – i když věk tomu často neodpovídá.

Miloš Havlík

člen vinohradského sboru, houslista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, březen 2024