Na tento den neděli 19. května,

kdy je pro vás Hrozen připraven v kostele

„Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“
(Sk 2, 37–42)

Co máme dělat? Ptáme se taky, jako tehdy Petrovi posluchači? Co v nás probouzí dar Ducha svatého?

Slyšet (a zvěstovat) evangelium: To vědomí, že nejsem jen sám pro sebe a i v bědné situaci jsem pozvedán, mě osvobozuje. A v tomhle je církev nenahraditelná. Nikdo jiný pověření k zvěstování evangelia nemá. Církev poslouchá i sama podávání svědectví. A pokud si myslíte, že zrovna vy apoštoly nejste, vzpomeňte na Petra a první učedníky. Prostí lidé, rybáři. Přijetí Kristovy výzvy z nich apoštoly udělalo.

Být společenstvím: Nejsme členy církve, protože jsme zapsáni na nějakém seznamu. Tvoříme církev, protože důvěřujeme Bohu. Proto můžeme být spolu pro svědectví vzájemné i svědectví těm, co stojí opodál. Být spolu pro službu vzájemnou i pro službu těm okolo nás, kterým nikdo neposlouží. Být spolu v oslavě, radosti, svátcích, svátostech, ale i ve smutku, zápasech, všednosti. Být spolu jako společenství z Ducha, okolo Krista.

Slavit: Ježíš sám toho o církvi moc neřekl. Často bychom ho ale nalezli na hostině, či na večeři u někoho doma. A když dával učedníkům chleba a víno při poslední společné večeři, pozval i nás, abychom se mohli společně sytit při hostině Boží láskou a velkorysostí.

Modlit se: Chválit, děkovat, prosit, volat… Sami, ale právě i ve společenství Ducha svatého. Jaký může být náš vztah k druhému, pokud spolu voláme „Otče náš“… Jako k bratru, sestře.

Bože, Duchu svatý, vaneš, kudy chceš. Děkuji, že vaneš i ke mně a pro mě. Naplňuj mě, ať slyším, ať se mohu těšit ze společenství církve, při večeři, v modlitbě, vždycky, když se dva, tři sejdeme ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Tomáš Jun

farář v Ústí nad Labem