Kázání Michala Kitty na synodu 23. května 2024
Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého (Římanům 14:17)
Dávní mořeplavci hledali cestu napříč oceány pomocí kompasu. Ukazoval spolehlivě na sever. Tedy … Když překročili rovník, ukazoval na jih. Mezitím … chvíle nejistoty. Někdy dorazil k planetě sluneční vítr a objevila se polární záře jako i v naší zeměpisné šířce před dvěma týdny. Kompas trochu zazmatkoval. Časem si mořeplavci všimli, že se magnetický pól pohybuje – za posledních sto let urazil vzdálenost jedenáct set kilometrů. Za padesát let bude na Sibiři. Křesťanům na cestách víry ukazuje směr Boží slovo. Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Žalmy 119, 105) Božím slovem nazýváme soubor šestašedesáti knih Starého a Nového zákona, které vznikaly v rozmezí tisíce let. Je v nich moudrost, zkušenost, krása. Předávají nám, co naši dávní předkové prožívali ve svém vztahu s Bohem. Můžeme se poučit, inspirovat, dát se vést. Když čteme, přibývá světla. Ovšem je třeba vědět, komu to bylo psáno, komu to bylo řečeno, v jaké situaci, na základě jakých předpokladů a informací. Jak říkával studentům milovaný profesor Jan Heller, musíme číst mezi řádky. Slovo není přímo ta litera, ale je to událost, stává se nám, stává se tělem. A tak se může přihodit, že někdy jednoho vede na sever a druhého na jih. Bible nevznikala jako příručka, kterou se prolistujete k jakékoli odpovědi; to byste ji zbavili příběhu. Když Ježíš opět vešel do synagogy, uviděl člověka se suchou rukou. Ve vzduchu viselo napětí – číhali na něj, co udělá. Pozval muže doprostřed. Nejednal s ním „privátně“ někde stranou. A pak položil dvě otázky: „Je dovoleno v sobotu činit dobře nebo činit zle? Duši (život) zachránit nebo zabít?“ Zvláštní. Nelistoval pamětí, co se nejlépe k této situaci hodí, co kdo řekl, navrhl. Nasvítil ten okamžik úplně novým světlem, položil otázky z jiného úhlu. Mlčeli. Rozhněval se. Víc, než uschlá ruka ubožáka ho mrzelo jejich uschlé srdce. „Zvedni ruku!“ A byl zdráv. Zvykli jsme si říkat: Starý zákon, Nový zákon. Stará smlouva, Nová smlouva. Jako by nová slova, nová závěť nahradila tu starou. Jakási modernizace. Nebo jako kdyby se ty staré známé verše trochu jinak poskládaly, nově použily. Třeba v Pokušení na poušti to tak skoro vypadá. Jako souboj slov! Ale tak to není. Ježíš přinesl něco jiného. Jiný styl, jiný způsob. Je to nové ne proto, že to přišlo později, ale protože je to jiné. Třeba náš příběh. Počkalo by to do neděle. Ale proč? Odpůrci by byli spokojení, ale jako nedokázali pomoci v pátek, nedokázali by to ani v neděli. Každý den je dobrý na to, aby se činilo dobře, aby se zachraňoval život. Láska má přednost. Myslím, že apoštol Pavel v listu Římanům velmi přesně vyjádřil, o co Ježíšovi šlo. „Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.“ Spravedlivý Ježíš dává, co lidé nechtějí dát, přináší nemocnému pokoj, vrací mu radost. Jako kdyby kromě kompasu Písma existoval ještě kompas – jak to vyjádřit? – kompas lásky. Nastupuje tam, kde překračujeme rovník našich zkušeností na druhou, neznámou polokouli. Proto Pavel mezi pohany nežádal obřízku. K čemu? Nastupuje tam, kde bouře zmatků rozkmitá naše budíky. Tam, kde se pól za tisíce let posunul. V tu chvíli může kompas lásky velmi dobře fungovat. Než se nám Slovo znovu stane tělem a my spatříme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:14) Na konci března na mne z internetu vybafla pozoruhodná zprávička. O sňatku Abigail Henselové. To by nebylo nic zvláštního, kdyby Abigail nebyla ze siamských dvojčat. Abigail a Britany se narodily před čtyřiatřiceti lety v Minnesotě. V matčině děloze se jednovaječná dvojčata nedokonale oddělila. Lékařům se je podařilo zachránit. Mají jedno tělo, ale dvě hlavy. Dvě ruce, dvě prsa, dvoje srdce, plíce, žaludky, jedno tenké střevo, jedny pohlavní orgány, dvě nohy, společný krevní oběh. Je to vlastně obrovský zázrak, že žijí, pracují jako učitelky, jezdí na kole, plavou. Dopravní inspektoři trvali na tom, aby si udělaly dva řidičáky. Jezdí autem i na motocyklu. A teď přišla zpráva, že se Abigail už před dvěma lety vdala za válečného veterána, zdravotního bratra. Nechtěl bych být rabínem, který by pro ně měl vymýšlet aplikace tóry. Už tak je život siamských dvojčat dost těžký. Dříve umírala společně s matkou, proto o nich nenajdete v Bibli ani řádku. Ale my přece máme radost z toho, co medicína dokáže, radost z radosti jejich rodičů, radost z každého úspěchu, z jejich štěstí, že se jim podaří to, čeho si jiní ani neváží. Kdysi dávno to vyjádřil sv. Augustin: „Miluj a dělej, co chceš.“ Tím není řečeno, dělej si, co chceš. Ale miluj, opravdu miluj! a poznáš, co máš dělat, ať to bude cokoli. Jako když Ježíš říká, hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno. Máme před sebou ještě dva dny jednání synodu. Budeme se upřímně snažit najít postupy a řešení co nejvíc srozumitelná, jednoduchá, obecná, „katolická“, pro všechny přijatelná. Nejsnáze to půjde tam, kde panuje společné předporozumění, kde nám kompas všem ukazuje na sever. Kéž nás Bůh chrání od pýchy, lakoty, závisti, hněvu … Těmhle věcem snad rozumíme stejně. Ale ať nás v bouřích vede i kompas lásky, ten docela jiný ukazatel Ježíšův, bez kterého nejsme nic. Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Amen. |
číslo 241, červen 2024 Obsah Kázání na synoduStojíme na straně obětí Co přineslo zasedání 36. synodu Zprávy ze staršovstva Ekumenická bohoslužba Booklub v květnu a tak dále Noc kostelů 7. června Rozhovor s Pavlem Coufalem (16) Náboženství v Rusku (6/6) Dojmy ze Země vycházejícího slunce (5) K svobodě je dlouhé putování Na tento den Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |