Dojmy ze Země vycházejícího slunce (5)

Jak se hudebníci baví na zájezdech „po japonsku“? Dávné generace vymyslely humorný jazyk „japština“, něco mezi češtinou a japonštinou. Japonština je založená na slabikách, nijak se nepodobá vietnamštině, kterou slýcháváme v Praze ve vietnamských obchodech, tam je slyšet mnoho ch, pch, ť, č, š apod. Naproti tomu v Japonsku např. názvy měst – Hirošima, Kagošima, Ósaka, Sagamihara apod. – svědčí o jadrnosti řeči. A ten jazyk japština zachovává intonaci japonských slov, ovšem slovní základ a smysl je vtipně odvozen z češtiny.

Tak malý slovníček (ještě nutno uvést pro pochopení, že muzikanti se trochu posmívají hráčům druhých houslí – jistě znáte úsloví, že hraje jen druhé housle; podobné je to s violisty nebo taktovkou dirigenta, když je dirigent splete… ):
taktovka = totomate
sekundista = matoha
violista = kazitoni
koncert = namaha
koncert se nezdařil nebo těžký koncert = namahanahonnó
kde je tady WC, prosím? = semočitamosemoči udasa?
sekundisto, máte něco k proclení, prosím? = matoha čotomatedobatohasakipaki udasa?

Tak takových frází muzikanti vymysleli mnoho, ale upadá to v zapomnění.

Miloš Havlík

člen vinohradského sboru,

houslista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK,

duben 2024